Právo na ochranu dobré pověsti právnické osoby je právem osobním a ze své přirozené povahy není možno jej jednoznačně ocenit penězi. Soudy tedy při posuzování případů, kdy je požadována náprava neoprávněného zásahu do dobré pověsti právnické osoby musí vycházet z hodnotících hledisek, upravených hmotným právem. Co do možnosti uložení sankce přiměřeného zadostiučinění pak tedy zejména z ust. § 19b odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „OZ“), které stanoví, že při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích, přičemž odst. 3 téhož ustanovení pak stanoví, že odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby. 

Ochrana dobré pověsti právnické osoby je tedy obecně spojena s občanským zákoníkem, který taxativně upravuje žalobní nároky k ochraně narušených práv, a to:

·                      zdržení se neoprávněných zásahů – zápůrčí žaloba

·                      odstranění závadného stavu – restituční žaloba

·                      přiměřené zadostiučinění, které může být požadováno (morálně, peněžně, kombinace morální a peněžní)

K uplatnění práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby je aktivně legitimována ta právnická osoba do jejíž dobré pověsti bylo zasaženo.

U osob právnických platí všeobecně ochrana dobré pověsti podle občanského zákoníku jak bylo uvedeno výše, a to i tehdy, jde-li o „goodwill”[1] právnické osoby s právním postavením podnikatele. Dojde-li ovšem k ohrožení nebo porušení dobré pověsti právnické osoby v hospodářské soutěži, uplatní se ochrana před nekalým soutěžním jednáním podle generální klausule zakázaného nekalého soutěžního jednání podle obchodního zákoníku popsaném níže.[2]

Prokazování zásahu do dobré pověsti

V souladu s obecně uznávanou presumpcí poctivosti jednání subjektů práva se rovněž předpokládá, že právnická osoba má dobrou pověst do té doby, dokud není proveden úspěšně důkaz opaku. Při posuzování neoprávněnosti zásahu do dobré pověsti právnické osoby, se tedy vychází z vyvratitelné právní domněnky, že právnická osoba požívá dobré pověsti a tvrdí-li strana ve sporu něco jiného, musí tuto skutečnost prokázat. Dobrá pověst právnické osoby má - podobně jako název právnické osoby - povahu osobního práva, které je nezcizitelné[3]. Současně je však třeba přihlížet k tomu, že dobrou pověst právnické osoby je nezbytné v konkrétním případě hodnotit podle jejího chování v obchodních vztazích. Pokud konkrétní subjekt neplní své závazky řádně a včas, popř. pouze výjimečně dostojí svým povinnostem, nelze dospět k závěru, že by tento subjekt požíval dobré pověsti. Z uvedeného je patrné, že dobrá pověst konkrétní právnické osoby je především vytvářena na základě zkušeností, které s touto právnickou osobou mají její obchodní partneři, zákazníci či jiné subjekty, kteří s ní přichází do kontaktu.[4]

Zásah do dobré pověsti pravdivou informací

V zásadě v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, za předpokladu, že tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti.[5] Byť se citované rozhodnutí vztahuje k ochraně práv fyzických osob, domníváme se, že tento závěr lze vzít v potaz i ve vztahu k právnickým osobám.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 156/99, vyslovil názor, podle něhož ani každé zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv; takový zásah je dán pouze tehdy, jestliže:

·       existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost; a

·       tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze.

Náhled do ochrany dobré pověsti právnických osob dle obchodního zákoníku

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „ObchZ“), poskytuje ochranu dobré pověsti právnických osob - podnikatelů v rámci soutěžních vztahů. Konkrétně jde o ustanovení § 44 ObchZ obsahující tzv. generální klauzuli ochrany proti nekalé soutěži a § 48 ObchZ upravující jednu ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže, kterou je parazitování na pověsti.

Parazitováním na pověsti se rozumí využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

Právnická osoba jejíž pověst byla uvedeným nekalosoutěžním jednáním dotčena má možnost podle § 53 ObchZ se domáhat, aby se rušitel tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.[6]

Pro posouzení, zda jednání je neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby dle § 19b odst. 3 OZ) nebo nekalosoutěžním jednáním podle § 44 odst. 1 ObchZ, je rozhodné zejména, zda k tomuto jednání došlo mezi soutěžiteli v rámci hospodářské soutěže.[7]

Martin Šimek, právní asistent

KONEČNÁ & ŠAFÁŘ

Široká 36/5

110 00 Prague 1

Czech Republic

Tel.: +420 221 990 455

Fax: +420 221 990 450

www.konecna-safar.com

[1] Pojem blízký dobré pověsti právnické osoby, užívaný ve znění "goodwill", není s pojmem dobrá pověst právnické osoby totožný. Nejedná se o pojem právní, nýbrž pojem užívaný ve sféře ekonomické charakteristiky určitého podniku – Fiala, Josef; Hurdík, Jan; Korecká, V; Občanský zákoník – komentář k § 19a – 19b,1999

[2] Dobrá pověst právnické osoby, právní poradce dostupný z www.sagit.cz

[3]  viz např. J. Fiala, J. Hurdík, V. Korecká: Občanský zákoník – komentář, část I., Hlava II., Oddíl druhý, 1999.

[4] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 1385/2006, ze dne 18.3.2008

[5] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007.

[6] Kincl, Michael, Ochrana dobré pověsti právnické osoby, DHK. – Daňová hospodářská kartotéka, č. 23, s. 63, 2003

[7] Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 Cmo 46/2000, ze dne 23.4.2001