V tomto krátkém příspěvku bychom chtěli poukázat na poměrně zajímavou skutečnost, týkající se dohod o ochraně investic podepsaných Českou republikou, a to zejména konkrétně dohodě se Slovenskou republikou a souvisejících možností řešení investičních sporů.

Jednou z významných mnohostranných mezinárodních dohod upravujících řešení investičních sporů mezi státy a občany druhých států je Washingtonská úmluva[1].

Pro ČSFR vstoupila Washingtonská úmluva v platnost dnem 8. dubna 1992[2]. Na základě ustanovení Washingtonské úmluvy bylo zřízeno Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (dále jen ,,Středisko“), jehož účelem je usnadňování řešení sporů z investic mezi smluvními státy a občany druhých smluvních států.

Soudní pravomoc Střediska se vztahuje na každý právní spor vznikající přímo z investice mezi smluvním státem a občanem jiného smluvního státu, o němž sporné strany písemně souhlasí, že bude předložen Středisku.

Smluvní státy Washingtonské úmluvy se zavázaly chránit na svém území investice investorů z druhých smluvních států, které byly založeny v souladu s jejich právními řády, a nepřekážet neoprávněnými nebo diskriminačními opatřeními správě, udržování, užívání, využití, rozšíření, prodeji nebo likvidaci těchto investic.

Z čl. 25 odst. 1 Washingtonské úmluvy plyne, že řešení sporů mezi investory a státy nespadá automaticky do pravomoci Střediska, nýbrž je k tomu je nezbytný písemný souhlas obou stran sporu, který může být vyjádřen buďto individuálně nebo právě v dohodě o ochraně investic.

Česká republika je, jak bylo řečeno, vedle mezinárodních mnohostranných úmluv[3] týkajících se ochrany mezinárodních investic také smluvní stranou velké řady dvoustranných úmluv o ochraně investic, kdy účelem těchto úmluv, jak jednak vyplývá z jejich titulů je„Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic“ a z preambulí „…strany vedeny přáním rozšířit a posílit vzájemné hospodářské vztahy“ je napomáhání a podpora zahraničního investování a rozšíření a zintenzivnění ekonomických vztahů mezi stranami.[4] Jednou z těchto smluv je i Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 23. listopadu 1992 (dále jen „Dohoda se SR“ či „Dohoda“).

S ohledem na skutečnost, že Dohoda se SR nebyla v ČR žádným způsobem publikována (ve Sbírce zákonů ani ve Sbírce mezinárodních smluv) a na Slovensku byla následně zrušena oznámením Ministerstva zahraničních věcí č. 308/1997 Sb., je nutné otázce platnosti Dohody věnovat vysokou pozornost.

Způsob uzavření Dohody

Dohoda byla uzavřena, resp. podepsána mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky dne 23.11.1992. Podle tehdy platného vnitrostátního práva[5], tj. práva platného k datu podepsání Dohody, bylo požadováno k přijetí Dohody splnění následujících úkonů:

-   souhlas Federativního shromáždění ;

-   ratifikace mezinárodní smlouvy prezidentem, přičemž prezident mohl přenést tento úkon na vládu, anebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy vlády; a

-   vyhlášení ve Sbírce listin.

S ohledem na skutečnost, že Dohoda v ČR nebyla žádným způsobem publikována, tj. vyhlášena ve Sbírce zákonů či ve Sbírce mezinárodních smluv, je sporné, zda byly splněny úkony uvedené v bodě (a) a (b).        

Vídeňská o smluvním právu[6], upravující uzavírání mezinárodních dohod mezi státy (dále jen ,,Vídeňská úmluva“), kterou je Česká republika[7] a Slovenská republika[8] vázána, stanoví ve svém čl. 11 následující způsoby vyjádření souhlasu být vázán smlouvou:

„Souhlas[9] státu s tím, že bude vázán smlouvou[10], může být vyjádřen podpisem, výměnou listin tvořících smlouvu, ratifikací smlouvy, jejím přijetím, schválením nebo přístupem k ní nebo jiným dohodnutým způsobem.“

Dle výše uvedeného ustanovení Vídeňské úmluvy a čl. 12 odst. 1 Dohody:

,,Každá zmluvná strana oznámi druhej zmluvnej strane splnenie ústaných požiadaviek na nadobudnutie platnosti tejto dohody. Táto dohoda nadobudne platnost dňom rozdelenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky na Slovenskú republiku a Českú republiku jako nástupnické štáty Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky.“[11].

je tedy patrné, že si smluvní státy Dohody podmínily platnost Dohody (i) vzájemným oznámením o splnění ústavních požadavků na schvalování mezinárodních dohod; a (ii) rozdělením ČSFR. Ze všech dostupných zdrojů vyplývá, že k podmínce platnosti Dohody uvedená v bodu (i) podle všeho nikdy splněna nebyla.

Závěry tribunálu ICSID ve věci ČSOB vs. Slovenská republika

Podle všeho se jedná o dosud jediný případ, pro který byla použita Dohoda, a v rámci kterého bylo vydáno rozhodnutí[12] o námitkách proti jurisdikci, ve kterém se mj. zásadním způsobem řešila otázka platnosti a závaznosti Dohody.

Podstatnou otázkou pro rozhodování sporu tribunálu ICSID bylo především vypořádání se s námitkami žalovaného ohledně platnosti Dohody, neboť žalobce založil svou žádost o zahájení rozhodčího řízení především na existenci Dohody. Tribunál ICSID ohledně této otázky dospěl k následujícím závěrům:

Tribunál přijal názor žalovaného státu, tj. Slovenské republiky, podle něhož tato formulace článku 12 Dohody ukazuje, že si obě strany byly vědomy a uznávaly, že ke vstupu Dohody v platnost nestačí podpis předsedy slovenské vlády a místopředsedy české vlády, nýbrž jsou třeba ještě další kroky, požadované ústavními předpisy obou států.

Tribunál konstatoval shodu obou stran v otázce, že nedošlo k vzájemné notifikaci (oznámení) o splnění ústavních požadavků.

Tribunál na argument žalobce o závaznosti Dohody pro SR na základě jednostranného souhlasu SR formou oznámení o vstupu Dohody v platnost publikovaném ve Sbírce zákonů SR uvedl:

I kdyby bylo možno považovat sdělení za jednostranný právní akt slovenského státu, přesto je třeba si klást otázku, zda bylo ,,úmyslem státu činícího toto prohlášení, aby se jím zavázal v souladu s jeho podmínkami“, jak to požadují zásady mezinárodního práva vztahujících se na jednostranné akty. Podle nálezu rozhodčího soudu úmysl Slovenské republiky být vázán smlouvou na základě sdělení nebyl prokázán, a to zejm. vzhledem k tomu, že vstup Dohody v platnost byl zřejmě podmíněn výměnou nót, ke kterému nedošlo.[13]

Závaznost Dohody

S ohledem na výše uvedené skutečnosti doprovázející proces uzavření Dohody a závěry Tribunálu ICSID ve věci ČSOB vs. Slovenská republika je patrné, že Dohoda podle všeho nikdy nevstoupila v platnost[14] a pravděpodobně tedy nemůže zavazovat žádnou z jejích smluvních stran, tzn. že Česká republika ani Slovenská republika jí není vázána. Řešení případných sporů tedy s největší pravděpodobností dle této Dohody není možné, nicméně ani opačný výklad nelze s definitivní jistotou vyloučit.

Mgr. Ľuboš Fojtík, advokátní koncipient

Konečná & Šafář
Široká 36/5
110 00 Prague 1
Czech Republic
Tel.: +420 221 990 455
Fax: +420 221 990 450
www.konecna-safar.com

[1] Sjednána dne 18. března 1965 ve Washingtonu.

[2] Viz sdělení FMZV č. 420/1992 Sb.

[3] Washingtonská úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a  občany druhých států; Soulská úmluva o mnohostranné agentuře pro investiční záruky; Dohoda k Energetické chartě.

[4] I když s ohledem na tendence ES lze o aktuální potřebě mnoha z těchto dohod do značné míry pochybovat.

[5] Zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci a zákona č. 131/1989 S., o Sbírce zákonů.

[6] Vyhlášena ministrem zahraničních věcí vyhláškou č. 15/1988 dne 4. září 1987.

[7] Viz. zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.

[8] Viz.vyhláška č. 15/1988 Zb. o Viedenskom dohovore o zmluvnom práve.

[9] Dle čl. 2 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy stanoví: „"ratifikace", "přijetí", "schválení", "přístup" je v jednotlivých případech takto pojmenovaný mezinárodní úkon, jímž stát projevuje na mezinárodním poli svůj souhlas s tím, že bude vázán smlouvou;“.

[10] Dle čl. 2 odst. 1 písm. a) Vídeňské úmluvy stanoví: „,,smlouva" je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jediné nebo ve dvou či více souvisících listinách, ať je její název jakýkoliv;“.

[11] Citovaná ustanovení Dohody jsou ve slovenském jazyce, neboť v ČR Dohoda nebyla publikována.

[12] Case No. ARB/97/4 ze dne 24.5.1999.

[13] Bod 46 rozhodnutí o námitkách proti jurisdikci ve věci Case No. ARB/97/4 ze dne 24.5.1999.

[14] Bod 55 rozhodnutí o námitkách proti jurisdikci ve věci Case No. ARB/97/4 ze dne 24.5.1999: …,,Protože Dohoda mezi ČR a SR nikdy nevstoupila v platnost, tento odkaz by neměl být brán v úvahu…“.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář