Existence rozhodčího řízení jako alternativy k obecné soustavě soudů je obecně zejména mezi obchodníky velice pozitivně přijímána a často k řešení sporů využívána, nicméně žádný demokratický stát neponechává autoritativní rozhodování jakéhokoli orgánu nebo instituce a teda ani rozhodčího soudu zcela mimo soustavu kontrolních mechanizmů.

I když je mechanizmus rozhodčího řízení v porovnání s fungováním obecných soudů v mnoha směrech daleko volnější, pořád by svévole či nezákonnost rozhodců při rozhodování, bez adekvátní možnosti procesní obrany, vedla k porušování ústavně zaručených práv. Je tedy možno shrnout, že i když je primární funkcí rozhodčích soudů a rozhodčího řízení jako takového efektivně rozhodovat spory mezi stranami, kontrolní funkce obecných soudů je nadále přítomna i když v poněkud latentní podobě. Naším cílem je na následujících stránkách popsat proces, jak je možno dosáhnout zrušení rozhodčího nálezu (rozhodcovského rozsudku) ve Slovenské republice. Vzhledem k rostoucímu počtu českých advokátů a advokátních kanceláří praktikujících na Slovensku totiž považujeme tuto otázku za stále podstatnější.

Jak  zahájit řízení o zrušení rozhodčího nálezu

Slovenská úprava rozhodčího řízení je obsažena zejména v zákoně č. 244/2002 Z.z., o rozhodcovskom konaní, v platném znění (dále jen “ZRK“), který pracuje s institutem zrušení rozhodčího nálezu zejména v sedmé části v §40-44.

Institut zrušení rozhodčího nálezu nelze zaměňovat s opravným prostředkem proti rozhodčímu nálezu (tj. přezkumem po stránce procesní i hmotněprávní), kterým rozhodně není a být nemůže. Tuto funkci může plnit dle §37 ZRK přezkum rozhodčího nálezu jiným rozhodcem.

Na prvním místě musíme podotknout, že institut zrušení rozhodčího nálezu se dle §40 odst. 1 ZRK týká pouze tuzemských rozhodčích nálezů, což znamená nálezů vydaných rozhodci a rozhodčími soudy na území Slovenské republiky dle §44 odst.1 ZRK.

Žádat o zrušení rozhodčího nálezu je možné v taxativně vymezených případech (viz níže) žalobou podanou dle §51 ZRK na soud příslušný podle ustanovení obecných přepisů o řízení před soudy, tj. zákona 99/1963 Zb., Občianskeho súdneho poriadku, v platném znění (dále jen “OSP“).

Iniciovat řízení může jen účastník původního rozhodčího řízení. Rovněž se lze domnívat, že i ve slovenských podmínkách to bude pouze hlavní účastník onoho rozhodčího řízení.[1] Řízení musí být vedeno proti druhému účastníku rozhodčího řízení resp. dalším účastníkům a nikoli proti rozhodčímu soudu nebo rozhodci.

K řízení je na základě §9 odst. 1 OSP věcně příslušný okresní soud. Místně příslušný je pak dle §88 odst. 2 OSP vždy soud, v jehož obvodu se nachází místo rozhodčího řízení.

Je-li napadený rozhodčí nález vydán Rozhodcovským súdom Slovenskej obchodnej a priemyselnej komory, bude na základě výše uvedeného věcně a místně příslušný k rozhodování o žalobě Okresný súd Bratislava I.

Důvody a lhůty k podání žaloby a důsledky zrušení rozhodčího nálezu

Žalobu na zrušení rozhodčího nálezu je možné podat pouze z důvodů[2] taxativně vymezených v §40 odst. 1 ZRK, a to:

1.            Rozhodčí nález byl vydaný ve věci, která nemůže být předmětem rozhodčího řízení. Jedná se o zásadní nedostatek v tzv. arbitrabilitě sporu, která se vždy, když o sporu rozhoduje slovenský rozhodčí soud nebo rozhodce, tj. i v situaci, kdy se jinak rozhodčí smlouva řídí jiným právem než slovenským, posuzuje dle ZRK.

    ZRK v §1  stanoví pro možnost rozhodování sporů mezi stranami následující podmínky:[3]

(a)            jedná se o majetkový spor;

(b)            plynoucí z tuzemských a mezinárodních obchodně-právních nebo občansko-

                 právních vztahů;

(c)            tyto spory lze přímo řešit soudy obecnými; a

(d)            o těchto sporech je možné uzavřít soudní smír dle §99 OSP.

Zároveň se nesmí jednat o spory:

(a)            o vzniku, změně nebo zániku vlastnického práva a jiných věcných práv k nemovitostem;

(b)            o osobním stavu;                  

(c)            související s nuceným výkonem rozhodnutí;[4] a

(d)            které vzniknou v průběhu konkursního a vyrovnacího řízení.[5]

2.            Rozhodčí nález byl vydaný ve věci, o které již předtím právoplatně rozhodl soud nebo o ní bylo právoplatně rozhodnuto v jiném rozhodčím řízení.

3.            Jeden z účastníků rozhodčího řízení popírá platnost  rozhodčí smlouvy. Rozhodčí smlouva je co do svého charakteru poněkud zvláštní, a to z toho důvodu, že vykazuje sice převážně prvky procesního charakteru (přenesení pravomoci ze státních soudů na soudy rozhodčí resp. rozhodce), nicméně obsahuje v sobě i závazkově-právní rysy, což může sehrát významnou roli při posuzování právního režimu smlouvy zejména u rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem

4.                   Podstatné náležitosti rozhodčí smlouvy jsou upraveny v části druhé ZRK, přičemž se jedná o následující:

(a)       arbitrabilita sporu (viz výše);

(b)       určení smluvních stran rozhodčí smlouvy – přesné určení smluvních stran je nezbytnou náležitostí každé smlouvy a v tomto ohledu může nastat problém při posuzování právní subjektivity eventuálně způsobilosti k právním úkonům té-které strany v rozhodčím řízení s mezinárodním prvkem;[6]

(c)       dohoda smluvních stran o rozhodnutí určených sporů v rozhodčím řízení – v tomto případě neobsahuje ZRK žádnou speciální úpravu a tudíž se otázky existence eventuálně neexistence konsenzu a výklad vůle smluvních stran řídí příslušnými ustanoveními občanského příp. obchodního zákoníku;

(d)       určení předmětu rozhodčí smlouvy – jasné určení sporů, kterých se rozhodčí smlouva týká je také jednou z podstatných náležitostí, které musí obsahovat a to ve smyslu vymezení, zda se jedná o všechny nebo jen některé spory, které mezi stranami vznikli nebo ještě jen vzniknou v určitém smluvním nebo jiném právním vztahu apod.;

(e)       zachování písemné formy rozhodčí smlouvy; a

(f)       určení místa konání rozhodčího řízení – nedostatek této náležitosti nutně nezpůsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy jako takové a jeho význam roste především v případě, kdy jsou rozhodci resp. rozhodčí senáty ustaveny ad hoc (tedy následně), protože teritoriální kritérium užití ZRK spočívá dle §1 odst. 1 písm. (a) v konání rozhodčího řízení na území Slovenské republiky a rovněž může sehrát roli při posuzování platnosti resp. neplatnosti rozhodčí smlouvy; ZRK naopak tento problém vzhledem k stálým rozhodčím soudům řeší v §23, kde se stanoví že „pro rozhodčí řízení, které probíhá na stálém rozhodčím soudě, platí ustanovení jednacího řádu stálého rozhodčího soudu o místě rozhodčího řízení“.

5.            Rozhodlo se o věci, na kterou se rozhodčí smlouva nevztahovala a účastník tuto okolnost v jednání namítal. Toto ustanovení navazuje na přesné vymezení předmětu rozhodčí smlouvy jak je popsán výše, protože veškeré nároky uplatňované účastníky v rozhodčím řízení musí být kryty rozhodčí smlouvou.

6.            Účastník rozhodčího řízení, který musí být zastoupen zákonným zástupcem nebyl takto zastoupen nebo jménem účastníka rozhodčího řízení vystupovala osoba, které k tomu nebyla udělena plná moc. V této podmínce se navazuje na způsobilost subjektů být účastníky rozhodčího řízení a následně procesní způsobilost v řízení,[7] nedostatky které se tímto nahrazují.

7.            Na vydání rozhodčího nálezu se zúčastnil rozhodce, který byl rozhodnutím podle §9 ZRK vyloučen pro podjatost, nebo vyloučení kterého nemohl účastník rozhodčího řízení bez svého zavinění dosáhnout.

8.             Byla porušena zásada rovnosti účastníků rozhodčího řízení podle §17 ZRK.[8]

9.             Jsou důvody, pro které je možné žádat o obnovu řízení dle OSP, tedy v případech:

(a)       jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl účastník použít v původním řízení před soudem prvního (v tomto případě v rozhodčím řízení) stupně, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

(b)       lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně (v tomto případě v rozhodčím řízení), pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

(c)       bylo-li rozhodnuto v neprospěch v důsledku trestného činu soudce (v tomto případě rozhodce); a

(d)       dospěl-li Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku k závěru, že rozhodnutím soudu nebo řízením, které mu předcházelo byly porušeny základní lidská práva nebo svobody účastníka řízení a závažné důsledky tohoto porušení nebyly náležitě odstraněny přiměřeným finančním zadostučiněním.

10.          Byl-li rozhodčí nález ovlivněn trestním činem rozhodce, účastníků řízení nebo znalce, za který byla daná osoba pravomocně odsouzená.

Žalobu o zrušení rozhodčího nálezu je možné podat ve lhůtě třicet (30) dnů ode dne doručení rozhodčího nálezu účastníku rozhodčího řízení, který tuto žalobu podává. V případě, že účastník požádá o opravu rozhodčího nálezu podle §36 ZRK, začíná lhůta plynout od doručení rozhodnutí o opravě rozhodčího nálezu.

V případě žaloby pro existenci důvodů pro obnovu řízení dle OSP (viz výše) je lhůta stanovena na třicet (30) dnů ode dne, kdy se účastník, který podává žalobu dozvěděl o vzniku důvodu k obnově řízení. Takto stanovená lhůta je poměrně krátká a i když je v druhém případě subjektivní, tj. je vázána na vlastní znalost o vzniku důvodu pro obnovu řízení podle OSP je zde nutné dle našeho názoru vzít v úvahu objektivní lhůtu stanovenou pro možnost podání žaloby na obnovu řízení dle OSP, která je v    §230 odst. 2 OSP stanovena na tři roky, přičemž tato lhůta se nevztahuje na případy uvedené v části 8 tohoto odstavce pod písmeny (c) a (d), tedy v případech, kdy bylo-li rozhodnuto v neprospěch v důsledku trestného činu soudce (v tomto případě rozhodce) a/nebo dospěl-li Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku k závěru, že rozhodnutím soudu nebo řízením, které mu předcházelo byly porušeny základní lidská práva nebo svobody účastníka řízení a závažné důsledky tohoto porušení nebyly náležitě odstraněny přiměřeným finančním zadostučiněním

Samotným podáním žaloby na zrušení rozhodčího nálezu se na charakteru rozhodčího nálezu nic nemění a zůstává nadále pravomocným, příslušný soud však může dle §40 odst. 2 ZRK v tomto případě, na návrh účastníka, odložit jeho vykonatelnost. Jak je patrné z dikce ustanovení (soud může) není na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu právní nárok a je na úvaze soudu, jestli tak učiní.[9]

Vyhoví-li soud žalobě a napadený rozsudek zruší, není tím automaticky zrušena i rozhodčí smlouva a dána pravomoc k rozhodování obecným soudům. Tento případ nastává pouze v situaci, když byl rozhodčí nález zrušen pro důvod uvedený v §40 odst. 1 písm. (a) a (c) ZRK, tj. v případě nearbitrability sporu nebo konstatování neplatnosti rozhodčí smlouvy. Jinak je rozhodčí smlouva nadále v platnosti a pravomoc k rozhodování je i nadále dle §43 odst. 2 ZRK přenesena na rozhodce, ovšem s výjimkou těch, kteří se podíleli na zrušeném rozhodčím nálezu.

Rozhodnutí o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu je standardním prvo-instančním rozhodnutím a tudíž je proti němu možno v souladu s ustanoveními OSP podávat opravné prostředky, o kterých musí soud účastníky řízení v rozhodnutí poučit.

Závěr

Lze shrnout, že ke zrušení rozhodčího nálezu soudem nedochází příliš často. Důvodů je více, nicméně hlavním zůstává, že zrušení soudem neslouží a ani nemá sloužit jako řádný nebo mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí rozhodce resp. rozhodčího soudu. Je pouze jistou garancí zákonnosti rozhodnutí a zabránění svévole při rozhodování rozhodci, také proto je možno rozhodčí nález na soudě napadnout jen ze zákonem přesně vymezených důvodů a v poměrně krátké lhůtě.

Mgr. Ľuboš Fojtík, advokátní koncipient

Konečná & Šafář,s.r.o., advokátní kancelář

Široká 36/5
110 00 Prague 1
Czech Republic
Tel.: +420 221 990 455
Fax: +420 221 990 450
www.konecna-safar.com

[1] Srov. Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd., ASPI-Wolters Kluwer, Praha 2008, s. 299.

[2] V tomto případě třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence důvodů pro zrušení  rozhodčího nálezu nese po celou dobu žalobce.

[3] Za předpokladu, že je splněna podmínka způsobilosti subjektů být účastníky řízení, kterou v tomto případě možno odvozovat od jejich hmotněprávní subjektivity tj. od jejich způsobilosti mít práva a povinnosti v hmotněprávních vztazích.  

[4] Ku příkladu spory o vyloučení věci z exekuce tzv. excindační žaloby.

[5] Zde je na místě podotknout, že se jedná pouze o tuzemské tj. slovenské konkursní a vyrovnací řízení, protože účinky konkurzu v cizině mohou být při zachování principu teritoriality v tuzemsku zajištěny pouze mezinárodní smlouvou. Viz Hrivnák, J.: Základy arbitráže. Prvá časť- Prípustnosť arbitráže. Bulletin slovenskej advokacie 3-4/2005. Dostupné z http://www.sak.sk/blox/cms/sk/zone1/bulletin.

[6] Zde budou základním určovatelem příslušné kolizní normy (normy určující rozhodné právo pro daný vztah) konkrétního státu tj. v podmínkách SR a ČR zejména Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (která bude s účinností od 17. prosince 2009 nahrazena Nařízením (EC) No 593/2008 Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy) a zákonem č. 97/1963 Sb. (Zb.), o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění.

[7] Tj. způsobilost činit v řízení úkony.

[8] Jako příklad možno v tomto případě uvést rozsudek Okresního soudu v Dunajské Strede č.j. 5Cb/54/2007 ze dne 4.září 2007, kterým byl zrušen rozhodčí nález s odůvodněním: „Vyhodnotením vykonaného dokazovania dospel súd k záveru, že predmetný rozhodcovský rozsudok bolo potrebné zrušiť. R. súd v rozhodcovskom konaní umožnil iba žalovanému, aby si v tomto konaní uplatnil svoje práva a poskytol mu ich ochranu. Takúto možnosť žalobcovi neposkytol.. Zásada rovnosti účastníkov rozhodcovského konania nemôže byť naplnená len odoslaním výzvy žalobcovi na žalobnú odpoveď Nie je preukázané ani doručenie rozhodcovského rozsudku žalobcovi do vlastných rúk. Rozsudok bol vydaný predčasne bez ohľadu na prebiehajúce trestné konanie. Iba trestné konanie uvedeného ČVS preukáže účastníka úverovej zmluvy na strane úverového dlžníka, ktorý poskytnutý úver prevzal. Súd preto žalobe vyhovel.”

[9] Jak však konstatoval Krajský soud v Bratislavě v usnesení č.j. 5Cob/131/2007 ze dne 30.ledna 2008 „Zákon o rozhodcovskom konaní ani Občiansky súdny poriadok bližšie nešpecifikujú podmienky, za ktorých môže súd odložiť vykonateľnosť rozhodcovského rozsudku. Odvolací súd s prihliadnutím k účelu k akému odklad vykonateľnosti slúži, považuje za predpoklad pre rozhodnutie o odklade vykonateľnosti to, že žaloba (návrh na zrušenie rozhodcovského rozsudku) má všetky náležitosti potrebné k ďalšiemu pokračovaniu v konaní, bola podaná v lehote a účastníkom, ktorý je k tomu legitimovaný, čo je prípadný predpoklad, po jej vecnom prejednaní, i k zrušeniu rozsudku. Formálne predpoklady pre povolenie odkladu sú teda splnené.” Z čehož lze odvodit, že soudy se k alternativě odložení vykonatelnosti rozhodčích nálezů napadených žalobou na zrušení budou stavět spíše pozitivně.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář