Evropský soudní dvůr se v rozsudku ze dne 7.12.2010 vyjádřil v otázce posouzení náležitostí, jež má obsahovat stránka internetového prodejce, který svou činnost zaměřuje i do jiných členských států, než ve kterém sídlí nebo ve kterém má pobočku. Soud rozhodoval o dvou spojených věcech.

Ve věci C-585/08  šlo o spor pana Petra Pammera, trvale žijícího v Rakousku, a společnosti Reederei Karl Schlüter, trvale sídlem v Německu. Pan Pammer si u jmenované společnosti objednal cestu z Terstu na Dálný Východ. Objednávku učinil přes internet na stránkách společnosti Reederei Karl Schlüter, která se specializuje na plavby nákladními loděmi. Když dorazil do Terstu a uviděl plavidlo, na kterém se měl plavit, odmítl se nalodit a požadoval vrácení celé částky, kterou za cestu zaplatil. Toto plavidlo podle něj nesplňovalo popis, který mu společnost zaslala. Reederei Karl Schlüter panu Pammerovi zaslala zpět pouze část peněz. Pan Pammer proto podal žalobu u Rakouských soudů. Plavební společnost na to reagovala v tom smyslu, že Rakouským soudům nepřísluší v této věci rozhodovat, protože tato společnost nevyvíjí na Rakouském území žádné obchodní aktivity.

Ve věci C-144/09 žalovala společnost Hotel Alpenhof, trvale sídlem v Rakousku, pana Petra Hellera, trvale bydlištěm v Německu, o zaplacení dlužné částky za služby. Pan Heller si přes internet pomocí e-mailu, který měla společnost na svých internetových stránkách uveden pro tyto účely, rezervoval několik pokojů na týdenní dovolenou. Pan Heller nebyl se službami hotelu spokojen a odjel bez zaplacení účtů. Společnost Hotel Alpenhof tedy žalovala pana Hellera a žalobu podala u Rakouských soudů. Pan Heller oponoval tím, že jako německý občan musí být souzen u německých soudů.

Rakouský nejvyšší soud (Oberster Gerichtshof) se proto obrátil na Evropský soudní dvůr s otázkou, jestli fakt, že jsou stránky společnosti, která nabízí své služby v jednom členském státě, dostupné i v jiných členských státech, znamená, že své služby zaměřují i na ostatní členské státy. Tedy jestli se tato skutečnost dá považovat za naplnění článku 15 odst.1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Toto nařízeni ve svém Oddílu čtvrtém, jehož je článek 15 součástí, stanoví pravidla pro podání žalob ve věcech spotřebitelských smluv a to tak, že spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo u soudů členského státu, kde má bydliště smluvní partner. Smluvní partner ovšem musí spotřebitele žalovat u soudu členského státu, na jehož území má bydliště spotřebitel.

Rozhodnutí ESD:

Evropský soudní dvůr rozhodl tak, že je třeba ověřit, zda před případným uzavřením smlouvy z obsahu internetových stránek a z celkové činnosti podnikatele vyplývalo, že zamýšlí uzavřít smlouvu i se spotřebitelem, který má bydliště v jiném členském státu, než má podnikatel sídlo. Dále ESD judikoval demonstrativním výčtem obsah internetových stránek, ze kterého lze usuzovat, že podnikatel svou činnost zaměřoval i na zahraniční spotřebitele. Jsou to mezinárodní povaha činnosti, použití jiného jazyka, měny, jména domény prvního řádu, než které jsou ve státě, v němž má podnikatel sídlo, obvyklé, uvedení telefonického kontaktu s mezinárodním předčíslím a další. Pouhá dostupnost internetové stránky podnikatele nebo jeho zprostředkovatelské společnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nepostačuje k tomu, aby smlouva mezi nimi uzavřená podléhala ustanovení čl.15 odst.1 písm.c)  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001.

Relevantní části rozhodnutí:

1) Smlouva, jejímž předmětem je taková plavba na nákladní lodi, jako je plavba dotčená ve věci C-585/08, je přepravní smlouvou, která poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně ve smyslu čl. 15 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

2) Za účelem určení, zda podnikatel, jehož činnost je prezentována na jeho internetové stránce nebo na internetové stránce jeho zprostředkovatelské společnosti, může být považován za podnikatele „zaměřujícího“ činnost na členský stát, na jehož území má spotřebitel své bydliště ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. c) nařízení č. 44/2001, je třeba ověřit, zda před případným uzavřením smlouvy se spotřebitelem z uvedených internetových stránek a celkové činnosti podnikatele vyplývalo, že podnikatel zamýšlel obchodovat se spotřebiteli s bydlištěm v jednom či více členských státech, včetně členského státu, ve kterém má spotřebitel bydliště, v tom smyslu, že byl připraven uzavřít s nimi smlouvu.

Následující skutečnosti, jejichž výčet není taxativní, mohou představovat indicie umožňující se domnívat, že činnost podnikatele je zaměřena na členský stát bydliště spotřebitele: mezinárodní povaha činnosti, popis cesty do sídla podnikatele s počátkem v jiných členských státech, použití jiného jazyka nebo jiné měny, než jsou jazyk nebo měna, které jsou obvykle používány v členském státě, ve kterém má podnikatel sídlo s možností provést rezervaci a potvrdit ji v tomto jiném jazyce, uvedení telefonického spojení s mezinárodním předčíslím, vynaložení nákladů na službu sponzorovaných odkazů na internetu s cílem usnadnit spotřebitelům s bydlištěm v jiných členských státech přístup na stránku podnikatele nebo jeho zprostředkovatele, použití jiného jména domény prvního řádu, než je doména členského státu, ve kterém má podnikatel sídlo, a uvedení mezinárodní klientely složené ze zákazníků s bydlištěm v jiných členských státech. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby existenci takových indicií ověřil.

Naproti tomu pouhá dostupnost internetové stránky podnikatele nebo jeho zprostředkovatelské společnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nepostačuje. Stejně je tomu v případě uvedení elektronické adresy, jakož i dalších kontaktních údajů nebo v případě využití jazyka nebo měny, které jsou obvykle používány v členském státě, ve kterém má podnikatel sídlo

Závěr:

ESD primárně judikoval, že je třeba dbát obsahu internetových stránek a dosavadní činnosti podnikatele, z níž lze vyvozovat, že podnikatel zamýšlí uzavírat smlouvy i se spotřebiteli, kteří bydlí v jiném členském státě, než má podnikatel sídlo. Výčet znaků, které jsou určující pro posouzení obsahu internetových stránek je demonstrativní a proto bude především záležet na posouzení Vnitrostátními soudy. Tento rozsudek může mít dopad na spotřebitelské smlouvy, které byly uzavřeny přes internet se zahraničním smluvním partnerem, zvláště může mít dopad na procesněprávní ochranu spotřebitele, založenou Nařízením Rady (ES) č. 44/2001. Jestliže tedy spotřebitel uzavře smlouvu přes internet s podnikatelem se sídlem v jiném členském státě než spotřebitel bydlí a z dosavadní činnosti podnikatele a z obsahu jeho internetové prezentace nebude vyplývat, že svou činnost zaměřuje i na členský stát, v němž má spotřebitel bydliště, pak by mohl být spotřebitel v případě sporu žalován i u soudu příslušném podle sídla podnikatele.

Samuel Král, právní asistent

Konečná & Šafář

Široká 36/5

110 00 Prague 1

Czech Republic

Tel.: +420 221 990 455 

E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Komentáře

Martin

0

 

 

Dobrý den, v tomto případě se nedá použít Nařízení Evrop. parlamentu a Rady č.593/2008 (Řím I), kdy se poškozený může spolehnout v rámci reklamace na právní ochranu členského státu kde má trvalý pobyt ?? Pokud je tam tedy tito poškození měli.
Martin

18.12.2011 15:29

Reagovat

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář

Storno

eLAW.cz

0

 

 

Dobrý den , v těchto případech je potřeba brát v úvahu, kdy vznikly předmětné otázky, tedy zda se tak nestalo ještě před účinností nařízení Řím I.

21.12.2011 00:21

Reagovat

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář

Storno

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář