Dne 25. května 2009 byla Radou EU na základě čl. 63 odst. 3 písm. a) Smlouvy o založení ES přijata další směrnice v oblasti přistěhovalectví. Směrnice stanoví postup členských států při přijímání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí, tj. ze zemí, které nejsou členy EU.

Směrnice byla v Úředním věstníku publikována pod číslem 2009/50/ES a veřejnosti je známa pod označením „směrnice o modrých kartách“ podle modré barvy karet, které budou jejich držitele dle této směrnice opravňovat k pobytu a výkonu práce na území členského státu EU.

Směrnice je součástí balíku opatření, k jehož přijetí se Evropská komise zavázala v roce 2005 v Plánu politiky v oblasti legální migrace.[1] Původním záměrem v oblasti legální imigrace bylo přijetí jediné směrnice, která by stanovila podmínky vstupu a pobytu všech pracovníků ze třetích zemí na území EU. Členské státy však nebyly schopny dosáhnout v tomto směru konsenzu. Místo toho Plán politiky v oblasti legální migrace předpokládá přijetí jedné rámcové směrnice a 4 směrnic zvláštních týkajících se jednotlivých kategorií ekonomických přistěhovalců.[2]

Samotná směrnice o modrých kartách ve svých úvodních ustanoveních prohlašuje, že má přispět k dosažení cíle stanoveného v Lisabonu v roce 2000, tedy napomoci Společenství stát se do konce roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě. Plán politiky v oblasti legální migrace (a následně potom důvodová zpráva k návrhu směrnice[3]) však uvádí, že zatímco EU přitahuje především nekvalifikovanou pracovní sílu, většina vysoce kvalifikovaných přistěhovalců směřuje na severoamerický kontinent do Kanady či Spojených států amerických. Důvodová zpráva jako hlavní příčinu tohoto stavu uvádí existenci 27 různých systémů přijímání pracovníků a obtížnost přesunu z jednoho členského státu do druhého. Cílem nové směrnice 2009/50/ES je proto zvýšit atraktivitu Společenství pro vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí tím, že podpoří jejich přijímání a mobilitu, což má přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti a udržení hospodářského růstu Společenství.[4] Členské státy mají povinnost transponovat směrnici do 19.6.2011.

Působnost směrnice

Z hlediska věcné působnosti upravuje směrnice jednak podmínky vstupu a pobytu delšího než tři měsíce na území členských států pro státní příslušníky třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, coby držitele modré karty EU, a pro jejich rodinné příslušníky. Za druhé směrnice stanoví podmínky pro vstup a pobyt výše uvedených státních příslušníků třetích zemí a jejich rodinných příslušníků v jiných členských státech, než je první členský stát.

Pojem „zaměstnání vyžadující vysokou kvalifikaci“ je definován v ustanovení čl. 2 odst. 2 směrnice. Jde o zaměstnání vykonávané osobou, která je v daném členském státě chráněna jako zaměstnanec v souladu s vnitrostátním pracovním právem či praxí, bez ohledu na právní vztah, za účelem výkonu řádné a účinné práce pro druhou osobu nebo podle jejích pokynů. Osoba vykonávající toto zaměstnání je placena a má odpovídající a zvláštní způsobilost, jež je doložena vyšší odbornou kvalifikací. Vyšší odbornou kvalifikací se dle ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. g) směrnice rozumí vysokoškolské vzdělání (alespoň tříletý studijní program), ve výjimečných případech stanovených vnitrostátními předpisy pětiletá odborná praxe. Obojí musí souviset s povoláním či odvětvím uvedeným v pracovní smlouvě či závazné pracovní nabídce.

Z osobní působnosti směrnice jsou některé skupiny státních příslušníků třetích zemí vyloučeny. Za prvé se směrnice nevztahuje na osoby, kterým byla poskytnuta mezinárodní ochrana (i dočasná), a to na evropském i vnitrostátním základě.[5] Za druhé jsou vyloučeny osoby, které žádají o pobyt, resp. pobývají, v členském státě na základě jiného legislativního aktu v oblasti přistěhovalecké politiky. Konkrétně se jedná o výzkumné pracovníky dle směrnice 2005/71/ES, rodinné příslušníky občanů Unie, kteří vykonali právo volného pohybu v rámci ES dle směrnice 2004/38/ES, občany třetích zemí, kteří získali postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle směrnice 2003/109/ES a vykonávají právo pobývat za účelem výkonu zaměstnání v jiném členském státě, vyslané pracovníky, sezónní pracovníky a další skupiny taxativně vyjmenované v ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. d) až j). Podle ustanovení čl. 3 odst. 2 al. 2 se směrnice nevztahuje ani na státní příslušníky těch třetích zemí, se kterými byla uzavřena dohoda, na jejímž základě občané těchto zemí požívají práva volného pohybu osob rovnocenné právu občanů EU. Bude se jednat o země ESVO a Švýcarsko.

Přijetí vysoce kvalifikovaných pracovníků na území prvního členského státu

Právo členských států přijímat nebo zachovat příznivější předpisy pro osoby, na které se směrnice vztahuje, se týká pouze ustanovení vyjmenovaných v čl. 4 odst. 2 směrnice. Na rozdíl od jiných směrnic v oblasti přistěhovalecké politiky (např. směrnice 2003/86/ES, 2005/71/ES) tak vnitrostátní předpisy členských států nemohou být benevolentnější než je směrnice, pokud jde o první vstup na území ES.

Kritéria pro první vstup do členského státu stanoví čl. 5. Státní příslušník třetí země musí již mít uzavřenu pracovní smlouvu nebo mít závaznou pracovní nabídku na dobu nejméně 1 roku. Musí předložit doklady o tom, že splňuje všechny podmínky, které jsou pro výkon určitého povolání stanoveny vnitrostátními předpisy. Samozřejmostí je předložení platného cestovního dokladu a případně i víza. Stejně jako jiné směrnice v oblasti přistěhovalectví i směrnice o modrých kartách požaduje, aby byl státní příslušník třetího státu zdravotně pojištěn pro všechna rizika, proti kterým jsou běžně pojištěni státní příslušníci daného členského státu na dobu, kdy toto pojištění nevyplývá z pracovní smlouvy. Evropští zákonodárci neopomněli ani klauzuli o veřejném pořádku, bezpečnosti a veřejném zdraví, vůči kterým nesmí občan třetí země představovat hrozbu. Kromě toho je přijetí na území členského státu podmíněno i výší mzdy sjednané v pracovní smlouvě. Hrubá roční mzda musí dosáhnout alespoň jeden a půl násobku průměrné hrubé roční mzdy v dotyčném členském státě.[6] Smysl tohoto ustanovení spočívá v požadavku finančního zajištění pracovníka. V jiných podobách ho nalezneme i v dalších směrnicích v oblasti přistěhovalectví. Například výzkumná organizace může s výzkumným pracovníkem podepsat dohodu o hostování pouze v případě, že tento pracovník má dostatečné množství prostředků ke krytí svých výdajů.[7] Původní návrh směrnice o modrých kartách stanovil odchylnou (méně přísnou) úpravu pro pracovníky mladší 30 let, ale na návrh EP[8] byla tato výjimka z důvodu diskriminace některých věkových skupin zrušena.

Čl. 6 umožňuje členským státům stanovit celkový objem vstupů státních příslušníků třetích států vstupujících na jeho území na základě modrých karet. Toto ustanovení je zcela v souladu s ustanovením čl. 79 odst. 5 Smlouvy o EU a o Smlouvy o fungování EU.[9] Žadatel o pobyt na základě modré karty proto nemusí s žádostí uspět ani tehdy, pokud splnil všechny podmínky a předložil všechny požadované doklady.[10] Členské státy zamítnou žádost, pokud státní příslušník třetí země nesplnil podmínky v čl. 5 nebo předložené doklady získal podvodem. Podle ustanovení čl. 8 odst. 2 fakultativně může členský stát zamítnout žádost z toho důvodu, že je možné určité pracovní místo obsadit občanem dotyčného státu, občanem EU nebo státním příslušníkem třetího státu, který je již součástí pracovního trhu.

Procesní úprava přijímání žádostí členskými státy je obsažena v ustanovení čl. 10 směrnice. Členské státy mají možnost vnitrostátní úpravou určit, zda je osobou oprávněnou podat žádost o modrou kartu EU státní příslušník třetí země či jeho zaměstnavatel. Žádost může být podána tehdy, pokud občan třetí země pobývá mimo území členského státu, v němž žádá o přijetí, ale i tehdy pokud se již v tomto státě nachází na základě platného povolení k pobytu či platného víza. Členské státy mají možnost odchýlit se od tohoto ustanovení ve prospěch žadatelů a přijmout žádost i tehdy, nachází-li se žadatel na území dotyčného státu bez platného povolení k pobytu. Naopak členské státy mohou zachovat přísnější úpravu, která existovala v době přijetí směrnice, a požadovat, aby se občané třetích zemí v době podání žádosti nacházeli mimo území dotyčného členského státu.

Právo pobývat na území členského státu a svoboda pohybu

Jako povolení k pobytu slouží tzv. modrá karta EU, která je vystavena státnímu příslušníku třetí země poté, co splnil všechny požadavky, a příslušné orgány žádosti vyhověly.[11] Modrou kartu EU lze vydat na dobu 1 až 4 let, eventuelně je-li pracovní doba kratší než 1 rok, vydá se karta na dobu trvání pracovní smlouvy s připočtením 3 měsíců.[12] Držitelé modrých karet EU mají možnost získat status dlouhodobě pobývajícího rezidenta dle směrnice 2003/109/ES[13]. Směrnice o modrých kartách EU však stanoví pro vysoce kvalifikované pracovníky určité odchylky, které jim umožní získat statut dlouhodobě pobývajícího rezidenta snadněji. I držitel modré karty EU musí, stejně jako ostatní žadatelé o status dlouhodobě pobývajícího rezidenta, pobývat oprávněně na území ES po dobu 5 let. Jeho zvýhodnění spočívá v tom, že ustanovení čl. 16 odst. 2 směrnice 2009/50/ES umožňuje sčítat doby pobytu v jednotlivých členských státech. Držitel modré karty tak nemusí celých 5 let zůstávat v jednom členském státě, stačí mu, pobývá-li ve státě, v němž žádá o povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývající rezidenty, 2 roky bezprostředně před podáním žádosti.[14] Další výhodou pro držitele modrých karet oproti ostatním žadatelům o status dlouhodobě pobývajícího rezidenta je fakt, že běh pětileté lhůty není přerušován obdobími nepřítomnosti na území EU, pokud nepřesahují určitou délku.

Výhodnější úprava oproti směrnici 2003/109/ES se týká i ztráty statusu dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Bývalí držitelé modrých karet mohou pobývat mimo území ES nepřetržitě 24 měsíců, teprve poté status ztrácí. Naproti tomu ostatní dlouhodobě pobývající rezidenti ztrácí status už po uplynutí 12 měsíců po sobě jdoucích, pokud po tuto dobu nepřetržitě pobývají mimo území ES. Členským státům je v ustanovení čl. 16 odst. 5 směrnice 2009/50/ES ponechána možnost, aby výhodnější podmínky pro nabytí statusu dlouhodobě pobývajícího rezidenta vázaly pouze na situace, kdy se občan třetího státu nacházel mimo území ES z důvodu výkonu zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti, dobrovolné služby či studia ve své zemi původu.

Usnadnit vysoce kvalifikovaným pracovníkům pohyb po území EU je jedním z hlavních cílů směrnice. Držitel modré karty se do jiného členského státu může přestěhovat po 18 měsících oprávněného pobytu v prvním členském státě, a to za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. Podmínky stanovené v čl. 5 a 6 směrnice musí být splněny i vůči druhému členskému státu. Nejsou-li splněny podmínky a státní příslušník třetí země je nucen opustit území druhého členského státu, má první členský stát povinnost přijmout držitele modré karty EU a jeho rodinné příslušníky zpět. Na dobu kratší než 3 měsíce mají držitelé modrých karet EU možnost vycestovat v rámci Schengenského prostoru bez jakýchkoli omezení.[15]

Přístup k zaměstnání, právo na rovné zacházení

Přístup k zaměstnání je upraven v ustanovení čl. 12. Během prvních dvou let je přístup držitele modré karty EU na trh práce v dotyčném státě omezen. Rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky daného státu v přístupu k zaměstnání vyžadujícímu vysokou kvalifikaci může být držitelům modrých karet EU poskytnuto po uplynutí 2 let. Pokud by držitel modré karty EU chtěl během prvních 2 let zaměstnání změnit, podléhá taková změna schválení příslušnými orgány. Jiné změny, které mají dopad na podmínky pro přijetí, musí být příslušným orgánům předem oznámeny. V ustanovení čl. 12 odst. 3 a 4 jsou obsaženy 2 doložky o zachování úrovně ochrany. Za prvé členské státy mohou ponechat v platnosti omezení v přístupu k zaměstnání, které zahrnují výkon veřejné moci a jsou dle vnitrostátních právních předpisů či předpisů ES vyhrazeny pro občany tohoto státu. Druhé omezení přístupu k zaměstnání se týká těch profesí, které jsou vyhrazeny podle vnitrostátních právních předpisů či předpisů ES státním příslušníků daného státu, občanům Unie či EHP.

Držitelé modrých karet mají právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky daného státu v několika oblastech, jež jsou vypočteny v ustanovení čl. 14 odst. 1 písm. a) až h) směrnice. Rovné zacházení se týká především pracovních podmínek, svobody sdružování, vzdělávání, uznávání diplomů, odvětví sociálního zabezpečení dle nařízení 1408/71, přístupu ke zboží a službám a volného přístupu na celé území dotčeného státu. Odstavce 2 až 4 článku 14 směrnice stanoví z práva na rovné zacházení výjimky a omezení.

Odnětí povolení k pobytu a vyhoštění

Důvody pro odnětí modré karty EU, resp. pro neprodloužení platnosti jsou vypočteny v ustanovení čl. 9 směrnice. Jednak jde o důvody, jež můžeme označit za obecné, neboť je ve shodném či obdobném znění nalezneme i jiných legislativních dokumentech v oblasti přistěhovalectví. Jedná se o případy, kdy modrá karta EU byla získána podvodným způsobem, byla padělána nebo pozměněna a o případy, kdy nebyly splněny podmínky pro vstup a pobyt, nebo pobyt využívá k jiným účelům.[16] Členský stát má právo odejmout modrou kartu EU, resp. neprodloužit její platnost z důvodu veřejného pořádku, bezpečnosti a zdraví. Stejně jako v jiných směrnicích ani zde nenajdeme legální definici těchto pojmů a při jejich výkladu je nutné respektovat judikaturu ESD. Důvodem k odnětí povolení k pobytu je dále nedostatek prostředků pro obživu, nesdělení adresy a žádost držitele modré karty o sociální pomoc.[17]

Kromě výše uvedených obecných důvodů stanoví směrnice i zvláštní důvody pro odnětí povolení, které souvisí především s výkonem zaměstnání na území členského státu. Držitel modré karty EU je přijat na území Společenství zejména za účelem výkonu vysoce kvalifikovaného zaměstnání, proto by jeho pobyt měl být vázán na výkon takového zaměstnání. Krátkodobá nezaměstnanost však není důvodem pro odnětí modré karty EU. Ustanovení čl. 13 odst. 1 směrnice stanoví, že doba nezaměstnanosti nesmí přesáhnout 3 měsíce nebo k nezaměstnanosti nesmí dojít víckrát. Přesáhne-li doba nezaměstnanosti 3 měsíce nebo se držitel modré karty EU stane nezaměstnaným během platnosti modré karty vícekrát, je toto důvodem pro odnětí modré karty EU. Stejně tak je důvodem k odnětí, resp. neprodloužení platnosti modré karty fakt, že držitel modré karty porušil podmínky pro přístup na trh práce stanovené čl. 12 odst. 1 a 2, tedy například nebyla-li změna zaměstnavatele během prvních 2 let nebyla schválena příslušnými orgány.[18]

Procesní záruky a opravné prostředky

Procesní záruky jsou definovány v ustanovení čl. 11 směrnice. Rozhodnutí o žádosti o modrou kartu musí být přijato a žadatel musí být vyrozuměn do 90 dnů ode dne, kdy žádost podal. Důsledky nepřijetí takového rozhodnutí v zákonné lhůtě jsou stanoveny vnitrostátním právem.[19]

V původním návrhu směrnice bylo zakotveno právo obrátit se na soud, byla-li žádost zamítnuta, bylo-li rozhodnuto, že platnost nebude prodloužena, nebo bylo-li rozhodnuto, že modrá karta bude držiteli odňata.[20] Právo na soudní přezkum bylo původně garantováno jak v české verzi, tak i ve verzi anglické.[21] Nicméně v konečném znění anglické verze se evropští zákonodárci vrátili k obratu, který nalezneme i v dalších legislativních dokumentech v oblasti přistěhovalectví[22], a sice „to mount a legal challange“. Česká jazyková znění směrnic v oblasti přistěhovalectví nejsou v překladu tohoto obratu jednotná. V některých případech zakotvují právo obrátit se na soud, ačkoliv „legal challange“ může znamenat i úkon ve správním řízení[23], v ostatních případech neurčitě hovoří např. o právu podat opravný prostředek atd. Sama směrnice o modrých kartách stanoví v ustanovení čl. 11 odst. 3, že každé negativní rozhodnutí musí být právně napadnutelné.

Nicméně ESD ve svém rozsudku ve věci C-327/02 Panayotova[24] rozhodl, že proti těmto typům rozhodnutí musí být přípustný soudní přezkum, a to na základě komunitárního principu účinného opravného prostředku. Nutností soudní kontroly se ESD zabýval i řadě dalších rozhodnutí[25], vytvořila se tak ustálená judikatura ohledně požadavku účinné soudní kontroly, kterou je nutné respektovat. Snaha vyhnout se zakotvení práva na soudní přezkum ve směrnicích v oblasti imigrace je tedy zřejmě bezpředmětná. Navíc součástí Lisabonské smlouvy je i Listina základních práv EU, která v čl. 47 zaručuje právo na soudní přezkum každému, jehož práva zaručena právním řádem EU byla porušena, tedy i státním příslušníkům třetích zemí.

Rodinní příslušníci vysoce kvalifikovaných pracovníků

Zájem vysoce kvalifikovaných pracovníků o práci v EU by pravděpodobně nebyl příliš vysoký, pokud by těmto pracovníkům nebylo umožněno žít na území EU s jejich rodinami. Na sloučení rodin se použije směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, ale směrnice o modrých kartách EU zavádí v ustanovení čl. 15 určité odchylky, které by rodinným příslušníkům držitelů modrých karet EU měly zajistit některé výhody.

Podle směrnice o sloučení rodiny musí být možné odůvodněně předpokládat, že osoba usilující o sloučení rodiny získá právo trvalého pobytu.[26] Členské státy mohou požadovat, aby osoba usilující o sloučení rodiny pobývala na území po určitou minimální dobu (max. 2 roky).[27] Držitelé modrých karet jakožto osoby usilující o sloučení rodiny jsou však od splnění těchto podmínek osvobozeni. Mírnější úprava se týká i splnění integračních opatření. To lze vyžadovat až poté, co bylo dotčeným osobám právo na sloučení rodiny přiznáno.[28] Rodinným příslušníkům je vydáno povolení k pobytu na stejně dlouhou dobu, jako je doba platnosti povolení k pobytu držitele modré karty EU. Členské státy navíc musí umožnit rodinným příslušníkům držitele modré karty přístup na trh práce, a to ihned. Podle ustanovení čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86/ES mohou rodinní příslušníci po pěti letech pobytu v členském státě požádat o samostatné povolení k pobytu nezávislé na držiteli modré karty. Výhodou pro rodinné příslušníky držitelů modrých karet EU je, že mohou sčítat doby pobytu v jednotlivých státech EU.[29]

Ustanovení čl. 19 stanoví podmínky pobytu rodinných příslušníků držitele modré karty v druhém členském státě. Pokud již byla rodina vytvořena v prvním členském státě, jsou rodinní příslušníci oprávněni doprovázet držitele modré karty do druhého členského státu. Pokud rodina nebyla vytvořena v prvním členském státě, použije se směrnice 2003/86/ES s příslušnými odchylkami pro rodinné příslušníky držitelů modrých karet EU. Druhé členské státy mohou ve svých vnitrostátních předpisech požadovat, aby držitel modré karty měl vhodné ubytování a určité finanční příjmy.[30]

Zelené karty v USA jako inspirace?

V souvislosti s přijetím směrnice 2009/50/ES se uvádí, že se evropští zákonodárci při vytváření koncepce modré karty EU nechali inspirovat americkými zelenými kartami. Obecně pojem zelená karta označuje ve Spojených státech amerických doklad o povolení k trvalému pobytu a povolení pracovat ve Spojených státech s trvalou platností, které lze získat několika způsoby. Výkon zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci je pouze jedním z několika možných důvodů pro udělení zelené karty. Kromě toho však lze zelenou kartu získat například z důvodu příbuzenského vztahu s občanem USA nebo jako uprchlík. Zelená karta USA se vydává na 10 let s možností prodloužení. Po pěti letech trvalého pobytu a po splnění dalších podmínek mohou držitelé zelené karty USA získat dokonce občanství Spojených států amerických. Zelené karty USA je možné dále dělit v rámci pracovních zelených karet. Tyto pracovní zelené karty jsou rozděleny do pěti kategorií podle vzdělání, zkušeností a dovedností žadatele. Některé pracovní zelené karty vyžadují magisterský titul, jiné bakalářský, jiné pouze praxi (např. kategorie EB-3 pro kvalifikované pracovníky, tzv. „skilled workers“). Pracovní zelené karty tedy neslouží pouze vysoce kvalifikovaným pracovníkům

Naproti tomu modrá karta EU právo na trvalý pobyt v žádném případě nezaručuje. Jak je uvedeno výše, standardní dobu platnosti modré karty stanoví členské státy ve svých vnitrostátních předpisech v rozmezí 1 až 4 let. Povolení k trvalému pobytu však mohou příslušníci třetích zemí získat na základě směrnice 2003/109/ES po 5 letech pobytu. Nicméně jak je uvedeno výše, mají držitelé modrých karet určité výhody oproti ostatním žadatelům o status dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Modrá karta EU však slouží výhradně jako doklad prokazující povolení k pobytu vysoce kvalifikovaných pracovníků a na rozdíl od zelené karty USA nemůže být udělena z jiného důvodu.

Vysoce kvalifikovaní pracovníci mají v USA výhodnější postavení, neboť na rozdíl od modrých karet EU, zelená karta jim umožňuje už od počátku pracovat kdekoliv na území Spojených států amerických. Držitelé zelené karty mohou také bez omezení měnit zaměstnavatele.

Zelená karta umožňuje, aby rodinní příslušníci držitelů zelené karty získali vlastní zelenou kartu, tito pak budou moci také vykonávat práci na území USA. Rodinným příslušníkům držitelů modrých karet EU se vydá povolení k pobytu na dobu platnosti modré karty. Tito však nemusí žádat o zvláštní pracovní povolení, směrnice jim zaručuje přístup na trh práce. Zde je tedy naopak úprava výhodnější pro vysoce kvalifikované pracovníky směřující do EU.

Směrnice 2009/50/ES zaručuje, že žádost bude vyřízena do 90 dnů ode dne podání, což by mělo zaručit rychlejší vyřízení oproti americké zelené kartě. Oba systémy umožňují kvantitativní omezení vydaných povolení. Směrnice o modrých kartách sice nestanoví výslovně, kolik povolení bude ročně uděleno, ale ponechává členským státům možnost, aby samy stanovily objem vstupů.

Evropské modré karty se tedy od amerických zelených karet liší ve velmi podstatných bodech. Zelené karty sice posloužily jako určitá inspirace, ale není možné považovat modré karty EU za jejich obdobu.

Transpozice směrnice v ČR – současný stav

Právní postavení státních příslušníků třetích zemí v ČR je upraveno mimo jiné zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Poměrně rozsáhlá novela tohoto zákona zahrnující i transpozici směrnice 2009/50/ES byla dne 9.11.2010 schválena ve 3. čtení poslaneckou sněmovnou. Úprava modrých karet by podle návrhu měla nabýt účinnosti již 1. prosince 2010.

Návrh zákona nepřipouští možnost, aby za vyšší odbornou kvalifikaci byla uznána i odborná praxe. Vyšší odbornou kvalifikací dle návrhu zákona rozumí pouze vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání, pokud trvalo alespoň 3 roky.

Osobou oprávněnou podat žádost o modrou kartu bude v ČR pouze cizinec sám (tedy nikoliv zaměstnavatel, jak to směrnice připouští). Žádost budou moci cizinci podat na zastupitelském úřadu. Přímo na Ministerstvo vnitra, které vydávání modrých karet zajišťuje, se budou moci s žádostí obrátit pouze ti cizinci, kteří se na území ČR nacházejí na základě víza nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu, nebo na základě modré karty vydané jiným členským státem, pokud cizinec v tomto jiném státě na základě modré karty již určitou dobu pobýval.

Modrá karta EU bude v ČR vydávána na 2 roky, bude-li pracovní smlouva uzavřena na dobu kratší, pak bude modrá karta vydána na dobu trvání pracovní smlouvy s připočtením 3 měsíců.

Mgr. Jana Kolářová, advokátní koncipient

Na Kocínce 210/3
160 00 Praha 6
Tel.: (+420) 257 314 111
Fax: (+420) 257 310 841

email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  

(Původně publikováno v: SCHEU, Harald Christian, ČÁSTEK, Michal a kol.  Aktuální otázky migrační politiky Evropské unie, 1. vydání, Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2010, 120 s. Edice EUPRESS, ISBN 978-80-7408-031-9)

[1] Sdělení Komise- Plán politiky v oblasti legální migrace, KOM/2005/0669,  dostupné z  <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2005:0669:FIN:CS:PDF>

[2] Kromě vysoce kvalifikovaných pracovníků předpokládal Plán politiky v oblasti legální migrace úpravu vstupu a pobytu sezónních pracovníků, dočasně vyslaných pracovníků a pracovních stážistů

[3] Návrh směrnice Rady o podmínkách vstupu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, KOM/ 2007/637, s. 3, dostupné z <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2007:0637:FIN:CS:PDF>

[4] odst. 7 preambule směrnice 2009/50/ES

[5] čl. 3 odst. 2 písm. a) až c) směrnice 2009/50/ES

[6]  V určitých případech vypočtených v čl. 5 odst. 5 stačí 1,2 x průměrné hrubé roční mzdy. Jde o zaměstnání se zvlášť výraznou potřebou zaměstnanců.

[7]  čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu, Úř. věst. L 289, 3. 11. 2005, s. 15—22

[8]  Report on the proposal for a Council directive on the conditions of entry and residence of third-country nationals for the purposes of highly qualified employment, (COM(2007)0637), [2008], dostupné z http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=REPORT&mode=XML&reference=A6-2008-0432&language=EN

[9]  V době psaní tohoto článku nebyla Lisabonská smlouva ratifikována ČR

[10] čl. 8 odst. 2 směrnice 2009/50/ES

[11] čl. 7 odst. 1, tamtéž

[12]  čl. 7 odst. 2, tamtéž

[13]  směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25.11.2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, Úř. věst. L 116, 23.1.2004, s. 33-53

[14]  čl. 16 odst. 2 písm. b) směrnice 2009/50/ES

[15]  odst. 14 preambule směrnice 2009/50/ES

[16]  čl. 9 odst. 1 písm. a) a b), tamtéž

[17] čl. 9 odst. 3 písm. a) až d), tamtéž

[18] čl. 9 odst. 1 písm. c), tamtéž

[19] čl. 11 odst. 1, tamtéž

[20] čl. 12 původního návrhu směrnice, KOM (2007) 637 ze dne 23.10.2007 dostupné z <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2007:0637:FIN:CS:PDF>

[21] …decision…stall be open to challenge before courts

[22]  např. art. 18 Council Directive 2003/86/ES of 22 September 2003 on the right to family reunification, OJ L 251, 3.10.2003, p. 12-18 nebo art. 15 p. 4 Council Directive 2005/71/ES of 12 October 2005 on a specific procedure for admitting third country nationals for the purposes of scientific research, OJ L 289, 3.11.2005, p. 15-22

[23] čl. 18 směrnice 2003/86/ES

[24] C-327/02, Panayotova and others v. Minister voor Vreemdelingezaken  en Integratie, 16.11.2004, Rec. 2004 I-11055, b. 27

[25] např. C-157/02 Smith and Peerbooms, 12.7.2001, Rec. 2007 I-5473, b. 90, C-467/01 Ministero delle Finanze vs. Eribrand SpA, 19.6.2003, Rec. 2003 I-6471, b. 61

[26] čl. 3 odst. 1 směrnice 2003/86/ES

[27] čl. 8, tamtéž

[28] čl. 15 odst. 3 směrnice 2009/50/ES

[29] čl. 15 odst. 1 až 8, tamtéž

[30] čl. 19 odst. 4, tamtéž

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář