V posledních letech zaznamenalo rozhodčí řízení jako alternativa řešení sporů nebývalý rozmach také v ČR. S dynamickým rozvojem obchodních operací se překračování hranic v obchodním styku stalo každodenní praxí, s tím souvisí také vstup mezinárodního prvku do mnoha rozhodčích řízení. Rozhodčí řízení s mezinárodním prvkem, neboli mezinárodní arbitráž zůstává v ČR nadále oblastí do značné míry neprobádanou a vzhledem k tomu, že řada právníků se s mezinárodní arbitráží a následně mezinárodními rozhodčími nálezy jako jejími výsledky ve své praxi setkává, považujeme za vhodné poukázat na některá specifika tohoto nástroje řešení sporů, a to zejména ve fázi finální, tj. ve fázi uznávání a výkonu cizího rozhodčího nálezu v právním prostředí ČR.

Mezinárodněprávní úprava

Nejvýznamnějším mezinárodním pramenem upravujícím otázku uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřené v roce 1958 v New Yorku (dále jen „Newyorská úmluva“). Pro Československou republiku nabyla Newyorská úmluva účinnosti dnem 10. října 1959 a uveřejněna byla vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 74/1959 Sb., vydanou dne 6. listopadu 1959 a stala se tak součástí jejího právního řádu s tím, že tato se následně stala i součástí právního pořádku samostatné České republiky.1) Formálním předpokladem pro uznání a nařízení výkonu rozhodnutí rozhodčího nálezu je dle čl. IV. Newyorské úmluvy předložení následující dokumentace:

a) prvopisu nálezu nebo jeho ověřené kopie;

b) prvopisu rozhodčí smlouvy, nebo její řádně ověřené kopie; a

c) eventuálně úřední překlad výše uvedených dokumentů do jazyka státu místa navrhovaného výkonu rozhodčího nálezu.2)

V souladu s čl. VII. Newyorské úmluvy, a tam deklarované zásady nejpříznivější úpravy pro výkon,3) může nastat situace, kdy národní úprava pro uznání a nařízení výkonu rozhodčího nálezu stanoví méně striktní podmínky než Newyorská úmluva,4) tj. Newyorská úmluva se nepoužije v případě, kdy národní úprava stanoví příznivější režim pro navrhovatele výkonu. Žádná další dokumentace není dle Newyorské úmluvy vyžadována a soudem nařizujícím výkon cizího rozhodčího nálezu není zkoumána.5) „Strana požadující výkon rozhodčího nálezu je tedy povinna  předložit pouze uvedené dokumenty k ověření pravosti a obsahu rozhodčího nálezu a existence rozhodčí smlouvy a je to pak strana, proti níž rozhodčí nález směřuje, kdo musí prokazovat existenci důvodů pro odepření uznání a výkonu nálezu.“6) S ohledem na uvedené je tedy dle našeho názoru k uznání a nařízení výkonu rozhodnutí ve smluvním státu Newyorské úmluvy v každém případě dostačující předložení originálu rozhodčího nálezu resp. jeho ověřené kopie, rozhodčí smlouvy resp. její ověřené kopie a úředního překladu uvedených dokumentů do jazyka státu požadovaného výkonu rozhodčího nálezu. Bohužel se v praxi v ČR lze setkat také s dalšími podmínkami, které exekuční soudy čas od času vyžadují (např. výpis z obchodního rejstříku). Takové požadavky nejsou dle našeho názoru na místě a odporují ustanovením Newyorské úmluvy. Dalším významným mezinárodním pramenem, který se, i když jen okrajově, věnuje otázce uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži (dále jen „Evropská úmluva“). ČR je smluvním státem obou zmiňovaných mezinárodních smluv, a tudíž v některých bodech může dojít k tzv. „konfliktu konvencí“. Tento konflikt je pak ve vztahu k odmítnutí uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů řešen přímo v čl. IX. Evropské úmluvy (viz níže).

Vnitrostátní úprava ČR a možnost odepření uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu

Právní úprava ČR ohledně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je obsažena v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění (dále jen zák. o rozh. řízení), Newyorské úmluvě a Evropské úmluvě. Vzhledem k přednostní aplikaci mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána bude tedy primárně užito úpravy obsažené v uvedených mezinárodních úmluvách. Newyorská úmluva obsahuje taxativně vymezené důvody,7) pro které je možné odepřít uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu, a jelikož je Newyorská úmluva ve vztahu k zák. o rozh. řízení úpravou nadřazenou, 8) vnitrostátní úpravu obsaženou v zák. o rozh. řízení by tedy bylo možno použít za předpokladu, kdy by byla pro výkon rozhodčího nálezu příznivější v rámci zmiňovaného principu nejpříznivější úpravy. Tuto alternativu lze ovšem v případě ČR předpokládat pouze stěží, protože úprava v zák. o rozh. řízení jednak výslovně ukládá soudu povinnost o stanovených případech odepřít výkon cizího rozhodčího nálezu9) a jednak je jedním z důvodu pro odepření výkonu rozhodčího nálezu existence důvodů umožňujících obnovení řízení dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř.), což je úprava poměrně přísná a ojedinělá.10)

Tady je dle našeho názoru na místě zdůraznit skutečnost, že Newyorská úmluva dává soudu místa výkonu rozhodčího nálezu pouze možnost a nikoliv povinnost ve stanovených případech uznání a výkon rozhodčího nálezu odmítnout,11) a tedy nelze vyloučit, že se v praxi setkáme se situací, kdy i v případě, kdy byl rozhodčí nález v zemi vydání zrušen, bude tento prohlášený za vykonatelný a vykonán v zemi jiné.12) Na tuto skutečnost ostatně pamatuje také Evropská úmluva, když v čl. IX. odst. 1 stanoví, že: „zrušení rozhodčího nálezu, který se řídí touto úmluvou v některém smluvním státě, nezakládá důvod k odmítnutí uznání nebo vykonatelnosti v jiném smluvním státě, ledaže by zrušení bylo vysloveno v tom státě, ve kterém nález byl vydán nebo podle jehož práva byl vydán, a to pro některý z těchto důvodů:

■             strany rozhodčí smlouvy byly podle práva, které se na ně vztahuje, nezpůsobilé k jednání nebo zmíněná smlouva není platná podle práva, jemuž strany tuto smlouvu podrobily, nebo jestliže takové právo neoznačily, podle práva státu, kde nález byl vydán;

■             strana, která žádá zrušení, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jiných důvodů se v řízení vyjádřit;

■             nález se týká sporu, na který se nevztahuje smlouva o rozhodci nebo který není v mezích rozhodčí doložky, nebo nález obsahuje rozhodnutí přesahující dosah smlouvy o rozhodci nebo rozhodčí doložky;mohou-li však být ustanovení rozhodčího nálezu o věcech podrobených rozhodčímu řízení odděleny od ustanovení o věcech, které mu nejsou podrobeny, první z nich mohou zůstat nedotčeny; nebo

■             složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, nebylo v souladu s článkem IV této Úmluvy.“

Následně pak v odst. 2 téhož článku řeší Evropská úmluva případný konflikt s Newyorskou úmluvou následovně: „Ve vztazích mezi smluvními státy, které jsou zároveň účastníky Newyorské Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze dne 10. června 1958, omezuje odstavec 1 tohoto článku použití článku V, odstavec 1 e) Newyorské úmluvy pouze na zrušovací důvody, které tento odstavec výslovně uvádí.“ Ve výsledku se tedy vzhledem na shora uvedené domníváme, že uznání a nařízení výkonu cizího rozhodčího nálezu v ČR, která je jak smluvním státem Newyorské úmluvy, tak Evropské úmluvy, se bude řídit v zásadě Newyorskou úmluvou. Ovšem v případě, kdyby došlo ke zrušení cizího rozhodčího nálezu v zemi jeho vydání, bude soud aplikovat ustanovení obsažená v Evropské úmluvě a cizí rozhodčí nález by měl uznat a nařídit jeho výkon i v případě, kdy byl v zemi vydání zrušen, pokud tak bylo učiněno z jiných důvodů, než jaké stanoví výše citovaný čl. IX Evropské úmluvy.13)

Uznání cizího rozhodčího nálezu v ČR

V případě existence pravomocného cizího rozhodčího nálezu je tedy postup při žádosti o uznání a  nařízení výkonu v ČR následující:

1.             oprávněný z rozhodčího nálezu podá návrh na nařízení výkonu rozhodčího nálezu k okresnímu soudu v místě sídla povinného (tzv. obecný soud povinného) s tím, že k tomuto návrhu připojí oprávněný listiny uvedené v čl. IV. Newyorské úmluvy; a

2.             příslušný soud předložené dokumenty přezkoumá (po formální stránce), prověří okolnosti vyjmenované v čl. V bodu 2 pod písmeny a) a b) Newyorské úmluvy,14) a poté rozhodčí nález uzná a nařídí výkon rozhodnutí.

Možnost odepřít uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu, přezkum skutečností soudem

Z výše uvedeného vyplývá, že v rámci procesu uznávání a nařizování výkonu cizího rozhodčího nálezu exekuční soud z úřední povinnosti v rámci Newyorské úmluvy zkoumá jen okolnosti vyjmenované v článku V. bodu 2. pod písmeny a) a b) Newyorské úmluvy, která stanoví, že: Uznání a výkon rozhodčího nálezu mohou být také odepřeny, jestliže příslušný orgán země, kde se žádá o uznání a výkon, zjistí:

a)            že předmět sporu nemůže být předmětem rozhodčího řízení podle práva této země; nebo,

b)            že uznání nebo výkon nálezu by v rozporu s veřejným pořádkem této země.

Uvedené samozřejmě platí za předpokladu, že byly splněny výše popsané formální předpoklady stanovené  Newyorskou úmluvou.

Čl. V. bod 2 písmena a) a b) Newyorské úmluvy tak dává soudu místa požadovaného výkonu cizího rozhodčího nálezu možnost (nikoli povinnost)15) uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu odepřít, jestliže soud zjistí, že uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu by byl v rozporu s těmito ustanoveními. Exekuční soud dále rovněž z hlediska věcného posouzení zkoumá, zda takovýto cizí rozhodčí nález, jehož výkon je navrhován,16) splňuje následující podmínky řízení:17)

■             byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc;

■             zda je vykonatelný po stránce formální a materiální;

■             zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni;18)

■             zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného;

■             zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem; a

■             zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný.

V případě, že by soud shledal v souvislosti s výše uvedenými body nedostatky, může návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout, ovšem „při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, tj. jeho výrokem, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.“19) Povinný se může dále bránit proti nařízení výkonu cizího rozhodčího nálezu s odkazem na další překážky uznání a výkonu, ovšem vzhledem k tomu, že existenci těchto překážek musí povinný prokazovat, je těžištěm pro jejich uplatnění až zmiňované odvolání resp. řízení o zastavení exekuce (§ 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu a § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).20) Článek V. bod 1. písmena a) až e) Newyorské úmluvy definuje takové další překážky následovně:

(a)           strany dohody zmíněné v čl. II byly podle zákona, který se na ně vztahuje, nezpůsobilé k jednání nebo že zmíněná dohoda není platná podle práva, jemuž strany tuto dohodu podrobily, nebo, v nedostatku odkazu v tomto směru, podle práva země, kde nález byl vydán; nebo

(b)           strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů uplatnit své požadavky; nebo

(c)           nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva nebo který není v mezích rozhodčí doložky, nebo že nález obsahuje rozhodnutí přesahující dosah úmluvy o rozhodci nebo rozhodčí doložky; mohou-li však být části rozhodčího nálezu ve věcech podrobených rozhodčímu řízení odděleny od části nálezu jednajících o věcech, které mu nejsou podrobeny,ta část nálezu, která obsahuje rozhodnutí o věcech podrobených rozhodčímu řízení, může být uznána a vykonána; nebo

(d)           složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, že nebylo v souladu se zákony země, kde se rozhodčí řízení konalo; nebo

(e)           nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen, nebo že jeho výkon byl odložen příslušným orgánem země, v níž nebo podle jejíhož právního řádu byl vydán.

Jak jsme uvedli výše, soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR nemá a nemůže zkoumat při nařizování výkonu rozhodčí nález po věcné stránce, 21) tzn. soud nemůže hodnotit právní posouzení věci ani posuzování důkazů rozhodčím tribunálem. Soud může dle citovaného rozhodnutí sice přezkoumávat věcnou legitimaci stran, ovšem v tomto případě se dle našeho názoru jedná pouze o legitimaci svědčící z exekučního titulu, tj. pravomocného rozhodčího nálezu, nikoli věcnou legitimaci stran v původním rozhodčím řízení.22) Nicméně zde považujeme za nezbytné poukázat na skutečnost, že následné řízení o zastavení exekuce se řídí předpisy, jež platí na území, kde je nález uplatňován23) tzn. předpisy ČR ejména o. s. ř. a zák. o rozh. řízení, proto zde vyvstává otázka, zda je možné, aby soud v tomto řízení nařízený výkon cizího rozhodčího nálezu zastavil z některého z důvodů uvedených v § 268 o. s. ř. resp. § 35 zák. o rozh. řízení, kdy:

■             rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f) zák. o rozh. řízení;

■             strana, která musí mít zákonného zástupce, nebylav řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno;

■             ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno;

■             výkon byl nařízen, ačkoli se rozhodčí nález dosud nestal vykonatelným;

■             rozhodčí nález, který je podkladem výkonu, byl po nařízení výkonu zrušen nebo se stal neúčinným;

■             zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení;

■             výkon rozhodčího nálezu postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 OSŘ vyloučeny;

■             průběh výkonu rozhodčího nálezu ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani

ke krytí jeho nákladů;

■             bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodčího nálezu postihuje majetek, k němuž má někdo

právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);

■             po vydání rozhodčího nálezu zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon již proveden;

■             výkon rozhodčího nálezu je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Zajímavé jsou z hlediska možného užití zejména poslední dvě alternativy výše uvedené, nicméně, dle našeho názoru, se na celý proces uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu (tedy jak na fázi uznání a nařizování výkonu, tak na fázi řízení odvolacího resp. řízení o zastavení exekuce) vztahuje přednostně výše popsaná mezinárodněprávní úprava představována Newyorskou úmluvou resp. Evropskou úmluvou, a proto není dle našeho názoru v žádném případě možné aplikovat ustanovení o. s. ř., resp. zák. o rozh. řízení o zastavení exekuce na výkon cizího rozhodčího nálezu.24) V případě, kdy by nastala situace umožňující zastavení nařízeného výkonu dle o. s. ř. resp. zák. o rozh. řízení a současně by tato nebyla označena jako důvod pro jeho odepření v mezinárodních úmluvách, bylo by dle našeho názoru jedinou cestou k alespoň teoretické možnosti zastavení takto nařízeného výkonu rozhodnutí, uplatnění námitky rozporu s veřejným pořádkem dle Newyorské úmluvy.25)

Mgr. Ľuboš Fojtík, advokátní koncipient

Mgr. Lenka Macáková, advokátní koncipientka

KONEČNÁ & ŠAFÁŘ

Široká 36/5

110 00 Prague 1

Czech Republic

Tel.: +420 221 990 455

Fax: +420 221 990 450

www.konecna-safar.com 

________________________________

1)            Viz zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem  České a Slovenské federativní republiky.

2)            van den BERG, J. A. Consolidated Commentary on New YorkConvention. Dostupné z www.kluwerarbitration.com.

3)            RUBINO-SAMMARTANO, M. International Arbitration Law and Practice. Kluwer Law International : 2001, s. 938.

4)            Příkladem může být úprava německá, která nevyžaduje dodání překladu rozhodčího nálezu. Shodně rozhodl například německý odvolací soud (Kammergericht) v Berlíně dne 10. 4. 2006 v případě 20 Sch 07/04, kde vyslovil že: „Dodání překladu rozhodčího nálezu a znění rozhodčí doložky dle Newyorské úmluvy není podmínkou pro připuštění výkonu proto, že §1064 odst.1 německého procesního řádu stanovuje podmínky příznivější, a tudíž se použije na základě zásady nejpříznivější úpravy deklarované v Newyorské úmluvě“. Ke stejným závěrům došla také, mimo mnohé další, judikatura řecká viz Sanders, P., (ed.). Yearbook Commercial Arbitration. 1976, s. 212.

5)            A to ani rozdílný názor člena rozhodčího tribunálu (dissenting opinion) v případě arbitráže dle pravidel ICC. Shodně rozhodnutí německého Nejvyššího soudu (Oberster Gerichtshof) ze dne 26. 4. 2006 v případě 30b211/05h, které stanoví že: „V žádném případě zde není povinnost předkládat rozdílný názor (dissenting opinion) spolu s návrhem na nařízení výkonu rozhodčího nálezu, protože tento není součástí rozhodčího nálezu.“

6)            GAILLARD, E., SAVAGE, J. Fouchard Gaillard Goldman on International Commercial Arbitration. 1999. s. 967.

7)            ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vydání, Praha : ASPI – Wolters Kluwer, 2008, s. 328.

8)            BĚLOHLÁVEK, J. ALEXANDER. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: komentář. 1. vydání. Praha :  C. H. Beck, 2004, s. 292.

9)            § 39 zák. o rozh. řízení zní: „Uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu bude odepřen.“. Zde je markantní rozdíl proti Newyorské úmluvě, která, jak bylo zmíněno výše, pouze dávásoudu možnost výkon odepřít.

10)          BĚLOHLÁVEK, J. ALEXANDER Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 294.

11)          Čl. V. Newyorské úmluvy operuje s dikcí „Uznání a výkon nálezu mohou být odepřeny.“.

12)          Shodně rozhodl třeba francouzský Odvolací soud (Cour d’Appel) v Paříži dne 18. 1. 2007 v případě č. 05/10887, kde soud vyslovil že: „Zrušení nálezu v zemi vydání není důvodem pro odepření výkonu nálezu.“ A také francouzský Nejvyšší soud (Cour de Cassation) dne 17. 10. 2000 v případě Ascena ca. Issakha N’Doye.

13)          Jak bylo uvedeno Newyorská úmluva umožňuje odmítnout uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu v případě, kdy tento byl zrušený, bez udání příčiny, pro kterou byl zrušený tzn. každý rozhodčí nález, který byl zrušený nemusí (ovšem může) být v cizině uznán a vykonán. Naproti tomu Evropská úmluva umožňuje odmítnout uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu zrušeného pouze z důvodů tam uvedených.

14)          Rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 456/2003: V řízení o nařízení exekuce – v němž soud prvního stupně i odvolací soud jednání nemusí nařizovat (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 253 odst. 2, § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) – se předpoklady, za nichž lze návrhu vyhovět, zjišťují zpravidla z listin, aniž by soud prováděl dokazování. Z toho plyne, že při posuzování možnosti rozhodčí nález (§ 40 odst. 1 písm. c/ zákona č. 120/2001 Sb.) vykonat soud z úřední povinnosti zkoumá jen okolnosti vyjmenované v článku V bodu 2. pod písmeny a) a b).

15)          Viz pozn. 9 a 11.

16)          Z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1511/2000.

17)          I pro řízení o výkon rozhodnutí (§254 odst. 1 OSŘ) platí ustanovení § 103 a násl. o. s. ř., podle nichž soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení), a dopěje-li k závěru, že splněny nejsou, je povinen z toho vyvodit odpovídající, zákonem předepsané důsledky.

18)          Tzn., že oprávněnému a povinnému svědčí práva a povinnosti z exekučního titulu, v našem případě z cizího rozhodčího nálezu, a jsou tito totožní s účastníky, mezi kterými má být nařízen výkon rozhodnutí.

19)          Srovnej Usnesení NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1511/2000 ze dne 29. 3. 2001.

20)          Rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 456/200: Jelikož existenci překážek uznání a výkonu uvedených v článku V bodu 1. pod písmeny a) až e) Úmluvy musí povinný prokazovat, je těžištěm pro jejich uplatnění až řízení o zastavení exekuce (§ 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

21)          Srovnej Usnesení NS ČR 21 Cdo 1511/2000, které stanoví že: „Soud při výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, tj. jeho výrokem, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.“ Shodně také ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vydání, Praha, ASPI, a. s. – Wolters Kluwer : 2008, s. 328.

22)          Srovnej SCHELLEOVÁ, I. a kol. Civilní proces. Eurolex Bohemia : 2006, s. 803. „Proto při zkoumání podmínek pro exekuci musí soud tyto otázky (věcná legitimace) rozřešit porovnáním s titulem, tj. s rozhodnutím, které je vykonáváno. Porovná tedy, zda tomu, kdo sebe označuje za procesně oprávněného, svědčí i oprávnění podle vykonatelného rozhodnutí.“

23)          RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem Hospodářské komory České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání : Aleš Čenek, s. r. o., Plzeň, 2005, s. 195.

24)          Shodně také ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v obchodním styku. Vztah soudů rozhodčích a obecných. Praha: ASPI, a. s., 2002, č. 186. „Institut „zastavení nařízeného výkonu rozhodčího nálezu“ se stejně jako zrušení váže pouze k domácímu rozhodčímu nálezu, nikoli k cizímu rozhodčímu nálezu“.

25)          Nicméně vzhledem na výše popsané lze přijetí takové námitky soudem předpokládat pouze stěží.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář