Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV.ÚS 174/02 ze dne 15.7.2002 konstatoval, že není možné, aby rozhodnutím rozhodčího soudu bylo porušeno právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a patrně i čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky – tedy právo na spravedlivý proces, neboť rozhodce nejedná jako orgán veřejné moci, protože „rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud“. Není tedy v pravomoci Ústavního soudu přezkoumávat resp. zrušit rozhodčí nález.