Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7.5.2009 konstatoval, že za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (usnesení sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy - v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku z prodlení - musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy.

Zásada smluvní volnosti je v daném případě modifikována účelem a smyslem sankčního a motivačního mechanismu institutu úroků z prodlení; jejich použití je možné a zákonné, jejich výše však nemůže být bezbřehá. Pokud bývá v judikatuře zdůrazňováno, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní. Částka, kterou je povinen platit subjekt, jenž se dostane do prodlení, odpovídající úroku 182 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní. Na tom nic nemění to, že úroky byly sjednány pro prvních 30 dnů prodlení ve výši 0,1 %, a až následně pro delší prodlení byly sjednány úroky ve výši 0,5 %.

Důsledkem toho je hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran, které mezi sebou vedly spor. Žalobci tak bylo přiznáno tolik, kolik by zdaleka nemohl získat, uložil-li by vymáhanou částku u kterékoli banky a ani si nelze představit jinou investici, která by nabízela obdobný zisk. Jak již bylo uvedeno, smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci, pokud se dlužník ocitne v prodlení se včasným a řádným vrácením dluhu. I zde je však nutno - podle názoru Ústavního soudu - dbát na zásadu přiměřenosti, jeden ze stěžejních principů ústavního soudnictví, dodržovaný v demokratických právních státech, chápaný nikoliv pouze formálně, ale zejména materiálně (materiální právní stát). Již odedávna, a to i v obchodním styku, platí ve slušné společnosti maxima "každému co jeho jest"; ani zajištění tohoto smluvního nároku však nesmí být nadměrné. Je pochopitelné, že zcela neúměrná výše úroků, a to i úroků z prodlení, může být oprávněně pociťována dotčeným subjektem jako nespravedlivá, a to i bez ohledu na to, je-li v konkrétním případě pro něj likvidační či nikoliv. To přirozeně musí být konfrontováno i z hlediska objektivního posouzení dané věci.

V této souvislosti je na místě poukázat např. i na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, s jehož závěry Ústavní soud souhlasí a který, ač má občanskoprávní charakter a vztahuje se na výši smluvních úroků a nikoliv úroků z prodlení, je v některých pasážích použitelný i pro daný případ. Nejvyšší soud tam v příslušné právní větě mj. uvedl, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

Komentáře

Břetislav Grmela

0

 

 

Ohledně stanovení výše úroků z prodlení nebo smluvní pokuty z prodlení a srovnávání této věci s úložkou obnosu u bankovních institucí , musím reagovat následovně : Jsou přeci dvě věci a to dlužník jako subjekt kterému půjčím peníze a banka jako subjekt kde si peníze pouze uložím. Přeci nebudu někomu jen tak půjčovat , navíc když víme jak je někdy těžké donutit dlužníka k plnění poviností s vrácením půjčky a to na rozdíl od banky , kde si peníze ve věčina případech jednoduše vyberu a podobně. Koho s těchto dvou subjektů tedy motivovat k plnění svých poviností , já se domnívám , že samozřejmě dlužníka a z mé skušenosti vím , že těch dobrých dlužníků je opravdu méně než těch kteří si záměrně půjčí a pak jednoduše nevrací a raději se budou soudit a pokaď je sjednán nějaký sankční postih v úroku v případě prodlení , je to jedna z možností , aby věřitel nějak dlužníka v uvozovkách donutil , půjčku vrátit a navíc - sankce nebo část mohu kdykoliv přeci prominout. Dobré mravy plně respektuji a však toto musí platit i pro tu skupinu dlužníků , kteří prostě neradi vracej. Jinak pravdou ale je , že společnosti , jako Cetelem , Home credit a bohužel i některé banky opravdu nemají nic z dobrými mravy společného , když dlužník onemocní , nemá opravdu adekvátní příjem a podobně - je zle a to i když vždy před tím řádně těmto společnostem plnil a měl snahu plnit. Takové jednání se nedá ani popsat , tímto by se měl Nejvyšší soud spíše zabývat a udělat rázná opatření k ochraně slušných dlužníků , kteří svou situaci mohou vždy doložit na rozdíl od těch z jiné skupiny.

11.03.2010 23:48

Reagovat

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář

Storno

Břetislav

+1

 

 

JEŠTĚ k mému příspěvku , mám několik skušeností s tím - že příslušné soudy a to ve věčina případech dělají ohromné rozdíly a to mezi věřitelem (občanem) a věřitelem (jako je finanční ústav či právě třeba Home credit) , tam je postup asi takový , že když občan jako věřitel někoho žaluje - musí soudu složitě dokazovat proč a nač a proč takový úrok a toto a podobně ,působí jako advokát dlužníka - NO a u finanční společnosti jako věřitele , tak tam soud vlastně spíše nic neřeší a natož dobré mravy , poctivý dlužník ještě zaplatí sumu advokátovy chudé společnosti , KDO S TÍMTO NĚCO UDĚLÁ ?

11.03.2010 23:59

Reagovat

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář

Storno

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář