Nejvyšší soud se ve svém rozsudku sp.zn. 25 Cdo 883/2006 přiklonil k myšlence, že soudem ustanovený znalec, který vypracoval chybný znalecký posudek, odpovídá za škodu, která vznikla účastníku řízení tím, že mu soud na základě tohoto posudku přiznal nižší plnění.

V konkrétním případě se jednalo o situaci, kdy soudní znalec nesprávně ocenil hodnotu bytu pro účely vypořádaní společného jmění manželů v rozvodovém řízení. Konkrétně Nejvyšší soud konstatoval, že „Je tedy zřejmé, že i když byl znalecký posudek především podkladem pro vydání rozhodnutí, byl zároveň jeho obsah důležitou, podstatnou a značnou (byť ne jedinou) příčinou vzniku majetkové újmy, čímž je dán vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti na straně znalce a škodou, která vznikla žalobkyni.“  

Tento judikát má kromě nesporně pozitivního efektu na chování soudních znalců také druhou stranu, kterou je otázka, zda je možné takovou škodu přiznat, když se „poškozená“ v čase předmětného řízení proti vypracovanému posudku nebránila. Takovou pasivitu by bylo současně možno chápat minimálně jako zanedbání obecné prevenční povinnosti dle občanského zákoníku, nicméně tuto otázku by bylo nezbytné posuzovat velice citlivě a individuálně v každém jednotlivém případě.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář