Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 32 Odo 1651/2005 jakoby mimochodem a bez další podrobné argumentace „vyřešil“ otázku, která trápí českou právnickou obec v podstatě již od samotného přijetí obchodního zákoníku, a to zda je možné smluvně limitovat výši náhrady škody.

Nejvyšší soud se ve zmiňovaném rozsudku vyslovil, že: „Podle § 386 odst. 1 ObchZ platí, že nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout.

Vzhledem k tomu, že se podle § 263 odst. 1 ObchZ jedná o kogentní ustanovení, je předmětné ujednání účastníků o omezení nároku žalované na náhradu škody způsobené porušením povinností žalobci, neplatné pro rozpor s tímto ustanovením.“ Tímto rozhodnutím Nejvyšší soud uštědřil silnou ránu právnické i podnikatelské praxi.

Na druhé straně lze doufat, že připravovaná novela obchodního zákoníku projde legislativním procesem a vyřeší tuto otázku na zákonné úrovni, a to ve prospěch limitace náhrady škody, když problematické ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku zařadí mezi dispozitivní ustanovení. Také návrh nového občanského zákoníku v prozatímním znění smluvní limitaci náhrady škody za použití jistých korektivů připouští.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář