Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 27. 1. 2011 sp. zn. 29 Cdo 1273/2009, vyjádřil k povaze ustanovení § 415 obč. zák., když judikoval, že ustanovení § 415 obč. zák. vyjadřuje obecnou prevenční povinnost, jež se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů. Aplikace § 415 obč. zák. přichází v úvahu jen tehdy, není-li tu konkrétní právní úprava, vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje.

Porušení prevenční povinnosti podle ustanovení § 415 obč. zák. je současně porušením právní povinnosti dle ustanovení § 420 obč. zák., tj. jedním ze základních předpokladů obecné odpovědnosti za škodu. Zmíněné ustanovení totiž nezakládá samostatnou skutkovou podstatu odpovědnosti za škodu, když porušení prevenční povinnosti, které není současně porušením konkrétní zákonné či smluvní povinnosti, je protiprávním jednáním, které může mít (je-li příčinou škody) za následek vznik odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák.

Určuje-li občanský zákoník ohledně způsobu a rozsahu škody v ustanovení § 442 odst. 1, že se hradí skutečná škoda a ušlý zisk, není pochyb o tom, že takto určené pravidlo platí i v případě, kdy škoda vznikla v důsledku porušení prevenční povinnosti podle ustanovení § 415 obč. zák. Argumentace jazykovým výkladem ustanovení § 415 obč. zák., ústící v závěr opačný (viz právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož se ustanovení § 415 obč. zák. „nevztahuje na škodu ve formě ušlého zisku“), je pak nepřípadná již proto, že to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk), má nepochybně dopad do majetkové sféry poškozeného a v konečném důsledku představuje škodu na majetku (viz ustanovení § 415 obč. zák.).

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář