V rozsudku ze dne 27.1.2011 sp. zn. 32 Cdo 3214/2009 se Nejvyšší soud vyjádřil k ujednání v leasingové smlouvě, na jehož základě je nájemce povinen v případě předčasného ukončení smlouvy doplatit všechny splátky.

Nejvyšší soud v tomto ohledu judikoval, že sjednali-li tedy účastníci leasingové smlouvy pro případ jejího předčasného ukončení z důvodů na straně nájemce právo na úhradu všech dlužných splátek včetně těch, jež se stanou splatnými po ukončení smlouvy, jde o ujednání podle ustanovení § 351 odst. 1 obch. zák., jež je právním důvodem žalobní pohledávky, představující souhrn splátek. Výkon tohoto práva pak není v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy. Jsou-li totiž náklady vynaložené leasingovou společností a její přiměřený zisk rozloženy do všech leasingových splátek, má leasingová společnost s ohledem na zásadu pacta sunt servanda právo na jejich zaplacení, i když dojde k předčasnému ukončení smlouvy pro porušení smluvních povinností leasingovým nájemcem, a tomu odpovídá povinnost leasingového nájemce všechny leasingové splátky jí uhradit. Dospěl-li odvolací soud k opačnému právnímu závěru, nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení § 265 obch. zák. a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., pokud jde o nárok na zaplacení leasingových splátek splatných po odstoupení od smlouvy, je dán.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář