Nejvyšší soud v usnesení 29 NSČR 10/2009 - A -36, ze dne 2. 12. 2010 není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Tento závěr, který Nejvyšší soud zformuloval již v konkursních souvislostech při výkladu § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se plně prosadí i při zkoumání dlužníkovy platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

Obrana, že dlužník má sám pohledávku vůči věřiteli, může být způsobilá (při osvědčení takové pohledávky dlužníkem) eliminovat takového věřitele z úvah o platební neschopnosti dlužníka. Taková obrana nicméně sama o sobě nevyvrací závěr o neschopnosti dlužníka uhradit pohledávky po lhůtě splatnosti jiným věřitelům.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář