Nejvyšší soud k formě zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení |
|
|
|
| Judikatura - Vnitrostátní | |
| 10.01.2011 23:37 | |
Manžel žalobkyně byl účastníkem soudní rehabilitace. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci se jeví jako dostatečné konstatování porušení práva. I když řízení směřující k úplné rehabilitaci zemřelého plukovníka ve výslužbě in memoriam trvalo nepřiměřeně dlouho, nelze přehlédnout, že žalobkyně byla v jeho průběhu nečinná.NS ale dovodil, že dospěje-li soud k závěru, že v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu, je třeba, aby zvážil, zda v daném případě je dostatečné konstatování porušení tohoto práva či zda je třeba přiznat poškozenému přiměřené zadostiučinění v penězích. Přitom je třeba přihlížet k tomu, že přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád,) není preventivním nástrojem proti nepřiměřené délce soudního řízení. Poskytuje „pouze“ následnou kompenzaci za již vzniklou újmu, a je tedy žádoucí, aby bylo poskytováno rychle, v zásadě v penězích a v dostatečné výši.Sám Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“ (strong but rebuttable presumption), že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením základního práva. Jen zcela výjimečně se pak nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy nutné přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný); viz i NS ČR 30 Cdo 958/2009. Takovou okolností však není skutečnost, že poškozený nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení; jejich využití je třeba přičíst poškozenému k dobru, nikoliv mu přičítat k tíži, že je nevyužil.Celé znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1337/2010 |
|
Legislativní monitor
Reklama
Studium práva
Reklama
Užitečné odkazy
Práce pro právníky
Reklama
Monitor periodik
Partneři portálu
Aktuálně
Příznivci našeho právního portálu mohou nově najít skupinu eLAW.cz|právní portál také na sociální síti Facebook. Členové budou pravidelně informováni o novinkách, případně akcích pořádaných právním portálem eLAW.cz. Odkaz na tuto skupinu je nově přidán také do postranního menu mezi užitečné odkazy.















Komentáře
Z toho co jste uvedla mi to příjde jako pochybení PČR a pochybení notáře v dědickém řízení (obou jako představitelů státu). Žaloval bych tedy stát za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (ono je to slabé slovo, šlo evidentně o úmysl), v spojitosti s tím je možno žádat o náhradu škody (+ nemajetkové újmy) - a to: ve vztahu k postupu PČR od státu, ve vztahu k postupu notáře od státu, případně to chtít po něm jako soukromé osobě (je ze zákona pojištěn na několik milionů).
Žaloba na nesprávný úřední postup proti státu se podává proti Ministerstvu Financí a myslím že se taky podává u něj (nejsem si jist).
Proti notářce bych podal určitě i ztížnost na Notářskou komoru a tu stejnou ztížnost na Min. spravedlnosti.