Stěžovatelka byla v řízení před obecnými soudy uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu, jehož se dopustila tím, že zasláním dopisu měla uvést jednatele výstavce směnky v omyl, neboť předmětná směnka nebyla směnkou platební, nýbrž směnkou zajišťující pohledávku jejího manžela vůči výstavci.

Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž Nejvyšší soud uvedl, že směnka představuje cenný papír abstraktní, a to jak z hlediska vyjádření kauzy závazku, tak i z hlediska důkazu této kauzy. Žalující směnečný věřitel nemusí dokazovat důvod svého nároku a stačí, jestliže soudu předloží originál formálně bezvadné směnky, jakožto abstraktního cenného papíru; přičemž z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, resp. jeho pokusu, jsou funkce směnky zcela nerozhodné.

Excesivní uplatnění směnky nelze pokládat bez dalšího za trestný čin podvodu, a to ani v případě, že k němu došlo s nepravdivým uvedením kauzy závazku. Účastníci směnečného vztahu, mezi nimiž existuje obchodněprávní spor, tak mají dostatek možností, jak vyřešit tento spor prostředky směnečného práva a cestou občanského soudního řízení. V daném případě se jedná o tzv. hypertrofii trestní represe, když obecné soudy nerespektováním principu ultima ratio neproporcionálně omezily základní práva a svobody stěžovatelky garantovaná čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Celé znění nálezu Ústavního soudu ze dne 28.04.2010, sp. zn. I.ÚS 541/10.

Komentáře

Otakar Hobza

0

 

 

Komplexní problematiku kolem směnek je nutné nahlížet i z pohledu judikatury a nejen směnečného zákona.

13.04.2011 18:58

Reagovat

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář

Storno

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář