Dne 2. září 2009 vydal Nejvyšší správní soud ČR (dále jen „NSS“) rozsudek č.j. 1 Afs 51/2009-67 týkající se mank z pohledu DPH.

Společnost (žalobce) vykázala za období od ledna 2003 do prosince 2004 manko na zásobách, z kterého jí byla správcem daně doměřena daň z přidané hodnoty. Společnost nebyla schopna prokázat, jakým způsobem manko vzniklo a vyvrátit pochybnosti správce daně o tom, že chybějící zboží, bylo použito pro účely nesouvisející s podnikáním. Na zboží, které bylo předmětem manka, byl uplatněn nárok na odpočet daně z přidané hodnoty.

NSS se ztotožnil se závěry správce daně a kasační stížnost společnosti byla zamítnuta. Toto rozhodnutí odůvodnil NSS následovně. Podle NSS spadá z hlediska daně z přidané hodnoty manko pod definice zdanitelného plnění a podléhá proto dani. Manko je tedy a priori nutné považovat za zdanitelné plnění z pohledu daně z přidané hodnoty.

Dle § 13 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty se za dodání zboží za úplatu považuje také použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce. Dle názoru NSS se toto ustanovení naplňuje u mank skutečností, že společnost nakoupí materiál, u něhož si uplatní odpočet daně, avšak tento na skladu fakticky chybí, aniž by byl využit pro podnikatelské účely.

Za zdanitelné plnění se však dle názoru NSS nepovažuje:

·          manko způsobené krádeží nebo zničení – v takovém případě nelze dle NSS hovořit o dodání zboží;

·          manko připsané k náhradě příslušným zaměstnancům na základě dohody o hmotné odpovědnosti – ani zde nedochází k dodání zboží těmto zaměstnancům;

·          manko do normy přirozených úbytků;

·          manko způsobené záměnou obdobných zásob, které je možné započíst na přebytek.

Jak je uvedeno výše, za zdanitelné plnění se nepovažuje manko do normy přirozených úbytků. Dle NSS však nelze uplatnit manko do normy přirozených úbytků na zásobách určených pro další výrobu, ale pouze na zásoby určené pro prodej v maloobchodě pro konečného zákazníka. Další podmínkou pro vyjmutí manka do normy ze zdanitelného plnění je existence interní směrnice pro stanovení obvyklé výše mank do normy.

Za zdanitelné plnění se nepovažují také manka předepsaná k náhradě zaměstnanci. Dle tohoto rozsudku není případné snížení osobního ohodnocení nebo výpověď udělená v souvislosti s mankem zaměstnanci dostačují pro vyjmutí manka ze zdanitelného plnění.

Výše uvedený rozsudek lze tedy shrnout, že manka do normy je nutné a priori považovat za zdanitelná plnění z hlediska DPH, výjimku tvoří pouze výslovné prokázání vzniku manka krádeží nebo zničením, manko připsané k náhradě zaměstnancům, manka do normy a manka započtená na přebytky dle účetních předpisů.

Mgr. Milan Tomíček

KONEČNÁ, ŠAFÁŘ, STANĚK & TOMÍČEK, s.r.o.
Široká 36/5
110 00 Praha 1
Česká republika
Tel.: +420 221 990 455
Fax: +420 221 990 450
www.konecna-safar.com

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář