Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 6. listopadu 2009 sp.zn. 21 Cdo 4430/2007 vyslovil zajímavý názor, kterým značnou měrou přispěl k jistotě věřitelů v případech, kdy je smluvní pokuta sjednána formou denní procentuální sazby, když judikoval, že „nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka, kdy její výše plně odvisí od doby, po kterou dlužník neplní smluvní pokutou zajištěné povinnosti. Ve prospěch opačného názoru nelze důvodně argumentovat celkovým objemem výsledné splatné částky, neboť by se ve svých důsledcích jednalo o neoprávněné zvýhodnění dlužníka; zvyšování výhodnosti jeho pozice při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty by tak bylo přímo úměrné délce neplnění jeho závazku. Čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím větší by byla pravděpodobnost, že ujednání o smluvní pokutě bude posouzeno jako nepřiměřené.“

Nejvyšší soud tedy zabraňuje nesmyslnému zvýhodňování dlužníka v případech, kdy je možné zabránit narůstání výše smluvní pokuty prostým splněním původního závazku a stanovuje, že při posuzování přiměřenosti, resp. nepřiměřenosti takto sjednané smluvní pokuty není rozhodujícím faktorem samotná výsledná částka, ale také ostatní okolnosti daného případu.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář