Níže uvedený rozsudek (resp. jeho vybrané body) Soudního dvora ve věci C-39/94, SFEI a další vs La poste se vztahuje k čl. 107 odst. 1 a čl. 108 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tato ustanovení se obecně týkají zákazu („neslučitelnosti s vnitřním trhem“) těch státních podpor (podpor poskytovaných v jakékoli formě státem či ze státních prostředků),

které mohou mít či mají vliv na hospodářskou soutěž  tím, že zvýhodňují určité podniky či určitá odvětví výroby, pokud zároveň ovlivňují obchod mezi členskými státy (výjimkou jsou zvláštní úpravy stanovené přímo ve Smlouvě o fungování Evropské unie). Cílem těchto ustanovení je tedy zachovat rovná pravidla hospodářské soutěže.

Z výše uvedených ustanovení též vyplývá (a judikaturou Soudního dvora je dostatečně precizně vyloženo), že „státní opatření“ lze jako (nedovolenou) státní podporu klasifikovat pouze při současném splnění 4 podmínek:

1. musí jít o zásah státu či prostřednictvím státních prostředků

2. musí být schopen ovlivnit obchod mezi členskými státy (není třeba, aby jej skutečně ovlivnil)

3. musí výběrově zvýhodňovat určité podniky či odvětví výroby

4. musí být či schopen být narušit hospodářskou soutěž.

Z těchto podmínek je patrné, že určujícím ukazatelem pro klasifikaci opatření (zásahu) jako (nedovolené) státní podpory jsou vždy jeho účinky, nikoli cíle či dokonce důvody.

Z níže uvedeného rozsudku ovšem vyplývá, že tento zákaz státních podpor není absolutní ani bezpodmínečný. V rámci tohoto rozhodnutí bylo Soudním dvorem též potvrzeno, že se o státní podporu může jednat i v případě opatření snižujícího náklady, které za normálních okolností zatěžují příjemce podpory a staví ho tak do výhodnější pozice oproti ostatním. Soudní dvůr též judikoval, že  pro klasifikaci podpory jako nedovolené je vždy nutné určit, zda podnik, který je příjemcem, získává hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal.

V neposlední řadě Soudní dvůr v tomto  dospěl k odpovědi na otázku, zda lze podle práva Společenství podat proti příjemci podpory přímé žaloby o náhradu škody. Dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES (nyní čl. 108 Smlouvy o fungování Evropské unie) neukládá příjemci žádnou přímou povinnost, v právu Společenství neexistuje dostatečný základ pro takovéto žaloby.

V neposlední řadě lze též podotknout, že níže uvedený rozsudek je jedním z poměrně citovaných v celé problematice státních podpor, a to zejména pro obsažené řešení otázky možnosti přímé žaloby o náhradu škody a otázky případného vracení poskytnutých státních podpor (a výjimek z povinností vracení za mimořádných okolností). Viz např. Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy 2009/C 85/01 (dostupné např. zde: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2009:085:0001:0022:CS:PDF).

Skutkový stav:

Ve Francii bylo poskytování služeb „expresní pošty“ otevřeno volné hospodářské soutěži na rozdíl od doručování „běžných zásilek“, které monopolně vykonávala La Poste. Ta byla až do 1.1.91, kdy se stala osobou veřejného práva, součástí státní správy. S cílem zlepšit postavení na trhu francouzská poštovní správa modernizovala svou službu v expresních službách a změnila její název na EMS Chronopost. Koncem roku 1985 svěřila její řízení a rozvoj SFMI, společnosti soukromého práva, která byla za tímto účelem založena. Kapitál SFMI byl z 66% ve vlastnictví dceřiné společnosti La Poste. Během první poloviny roku 1986 La Poste vyzvala zákazníky služby Postadex, aby využívali službu EMS Chronopost. Pokyn ministerstva pošt a telekomunikací ze 19.srpna 1986 následně stanovil podmínky provozování a uvádění služby EMS Chronopost na trh. Tuto službu měla SFMI provozovat zejména pomocí prostředků La Poste. La Poste poskytovala SFMI jednak logistickou podporu tím, že dala k dispozici své poštovní pobočky a část svých zaměstnanců, jednak obchodní podporu spočívající v reklamě, získávání zákazníků a poskytování poradenství.

21.12.1990 SFEI (Syndicat Francois de l´Express international) podal Komisi a francouzskému Úřadu pro hospodářskou soutěž stížnost, jelikož měl za to, že podmínky logistické a obchodní podpory poskytované SFMI ze strany La Poste představují státní podpory neslučitelné se společným trhem a narušují rovnost hospodářské soutěže. Zejména tvrdil, že podpora ze strany poštovní správy umožňuje SFMI uplatňovat ceny značně nižší, než jsou ceny konkurence. Komise stížnost SFEI zamítla dle tehdejšího čl. 92 SES. SFEI napadl zamítavé rozhodnutí u ESD (tam se to nedořešilo, vráceno Komisi). Komise otálela s konečným rozhodnutím a nezaujala ani stanovisko, zda sporné opatření je státní podporou ve smyslu SES. Dotčené společnosti proto podaly 16.6.1993 žalobu proti SFMI u obchodního soudu v Paříži. Předmětem žaloby bylo určení, že logistická a obchodní podpora od La Poste je státní podporou a byla provedena bez předchozího oznámení Komisi v rozporu s čl. 93 odst. 3 SES. Domáhaly se proto, aby bylo nařízeno, aby se 1) La Poste neprodleně zdržela poskytování sporné podpory a jednak aby žalované společnosti vrátily La Poste veškeré protiprávní státní podpory přijaté od jejich vzniku. Též požadovaly náhradu škody. Dle SFEI představovala hodnota státní podpory rozdíl mezi úplatou hrazenou La Poste za poskytnuté logistické a obchodní služby a běžnou tržní cenou za tyto služby.

Obchodní soud v Paříži položil ESD mimo jiné tyto otázky:

1)      Musí být opatření přijatá členským státem, která spočívají zejména v dotování prostřednictvím ministerstev tohoto státu, společnosti zabývající se expresní zásilkovou službou tím, že jí tento stát poskytuje logistickou a obchodní podporu a vzdává se obvyklé úplaty za své technické, obchodní nebo finanční služby, považována za státní podpory, které narušují či mohou narušit hosp. soutěž a ovlivňují obchod mezi členskými státy dle čl. 92 SES?

2)      V případě kladné odpovědi na první otázku, nepředstavuje navrácení finančních podpor již vyplacených v rozporu se zákazem dle čl. 93 odst. 3 SES, spolu s okamžitým pozastavením vyplácení dotyčné podpory, jediný prostředek k zajištění účinnosti uvedeného zákazu?

3)      V případě kladné odpovědi na první otázku, je podnik, který má prospěch z poskytnutí takových podpor, povinen na základě práva ES (zejm. zásady přednosti práva ES), prokázat řádnou péči tím, že ověří zejména zachování pravidel postupu, na jehož základě byla podpora poskytnuta, ve vztahu k čl. 93 odst. 3 SES předtím, než podporu přijme?

4)      V případě kladné odpovědi na první otázku, musí být účelem nápravy porušení dotčených předpisů ES nahrazena rovněž škoda, kterou utrpí konkurenční podniky podnikem, který je příjemcem uvedených podpor, v důsledku toho, že tento podnik nesplnil svou povinnost řádné péče?

Z odůvodnění:

36)   zákaz státních podpor dle čl. 92 odst. 1 SES není absolutní ani bezpodmínečný. Komise má širokou posuzovací pravomoc k povolení podpory odchylně od obecného zákazu..

57)  ..poskytnutí logistické a obchodní podpory bez obvyklého protiplnění veřejným podnikem jeho dceřiným společnostem soukr. práva vykonávajícím činnost otevřenou volné hosp. soutěži může představovat státní podporu dle čl. 92 SES

58)  ..pojem podpory tedy zahrnuje nejen pozitivní plnění, jako jsou dotace, ale rovněž různé formy zásahů, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které tak, aniž by byly dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky…

59)..dodání zboží nebo poskytnutí služeb za preferenčních podmínek může představovat státní podporu..

60)  za účelem posouzení, zda státní opatření představuje podporu, je nutné určit, zda podnik, který je příjemcem, získává hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal.

68)  ..zjištění, že podpora byla poskytnuta v rozporu s čl. 93 odst. 3 musí mít v zásadě za následek její vrácení v souladu s vnitrostátními procesními pravidly..

70)  s ohledem na význam, který má dodržování předběžného kontrolního řízení u záměrů státních podpor pro řádné fungování společného trhu, vnitrostátní soudy musí v zásadě vyhovět žalobě na vrácení podpor vyplacených v rozporu s čl. 93 odst. 3 SES..mohou se vyskytnout mimořádné okolnosti, za kterých by bylo nepřiměřené nařídit vrácení podpory.

73)  ..mechanismus kontroly a přezkumu státních podpor dle čl. 93 nezakládá specifickou povinnost příjemci podpory..oznamovací povinnost a předchozí zákaz uskutečnění záměrů jsou určeny členskému státu..

74)  ..právo ES nemá dostatečný základ pro vznik odpovědnosti příjemce podpory, který neověřil, zda podpora, kterou obdržel, byla řádně oznámena komisi..tím však není dotčeno použití vnitrostátního práva týkajícího se mimosmluvní odpovědnosti.

Vybrané body výroku:

2)  poskytnutí logistické a obchodní podpory veřejným podnikem jeho dceřiným společnostem soukr. práva vykonávajícím činnost otevřenou volné hosp. soutěži může představovat státní podporu dle čl. 92 SES, pokud je úplata přijatá jako protiplnění nižší než úplata, která by byla požadována za obvyklých tržních podmínek.

3) vnitrostátní soud, jemuž je podán návrh, aby nařídil navrácení podpor, musí tomuto návrhu vyhovět, pokud shledá, že podpory nebyly oznámeny Komisi, ledaže by navrácení  bylo z důvodu mimořádných okolností nepřiměřené.

4) příjemci podpory, který neověří, zda tato podpora byla oznámena Komisi v souladu s čl. 93 odst. 3 SES, nemůže vzniknout odpovědnost pouze na základě práva ES.

Mgr. et Bc. Hana Hendrychová, advokátní koncipient

Advokátní kancelář Vych & Partners

Lazarská 11/6

120 00 Praha 2

tel: +420 222 517 466, +420 222 517 477, fax: +420 222 517 478

mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář