Na tuto otázku, jak ukazuje od jara tohoto roku obchodní praxe českého podnikatelského prostředí,  existuje jednoduchá odpověď „Ano“, ale o to zajímavější se jeví její odůvodnění, jehož přiblížení je cílem tohoto krátkého příspěvku.

Finanční zvýhodnění ve formě bonusů a slev se běžně používají v obchodní praxi a bez nadsázky lze tvrdit, že bez jejich poskytování si dnes nelze představit úspěšné podnikatelské výsledky řady obchodních společností či podnikatelů. Přesto je tak trošku paradoxem, že jediným pomocným výkladem k jejich správnému uplatňování a vůbec rozlišování jejich podstaty zůstává bod 8 Pokynu D-210 Ministerstva financí ČR z roku 2000, který je de facto výkladovým stanoviskem, určeným původně daňovým poradcům, k dnes již neúčinnému ustanovení § 9 zákona č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen „Pokyn“). Na žádném místě našeho bohatého právního řádu totiž jakoukoliv úpravu těchto institutů nenalezneme.

Základní rozdíl mezi bonusem a slevou vyplývající z Pokynu lze zjednodušeně vyjádřit tak, že zatímco bonus (ať se v praxi objevuje pod jakýmkoliv označením jako např. objemový, obratový, množstevní apod.) je vázán na množství odebraných výrobků za určité uplynulé období (např. společnost MP se zavazuje vyplatit společnosti XY roční bonus ve výši 100.000,-Kč v případě, že společnost XY odebere od společnosti MP v roce 2010 zboží minimálně ve výši 5,000.000,-Kč), sleva vázána na množství odebraných výrobků za určité období není (v Pokynu se blíže rozlišuje sleva jako platební nebo cenová podmínka).

Kouzlo bonusu pak spočívá resp. spočívalo v tom, jak vyplývá z Pokynu, že jde o „finanční zvýhodnění dobrých a věrných zákazníků nemající přímou vazbu na jednotlivá zdanitelná plnění, ale pouze na celkovou hodnotu odebraného zboží, není zdanitelným plněním plněním ve smyslu zákona. V těchto případech dodavatelé nemohou vystavovat daňové dobropisy, protože nedochází ke změně původně sjednaných cen jednotlivých uskutečněných zdanitelných plnění a nevzniká zákonný důvod pro opravu základu daně podle § 15 zákona a vystavení daňového dobropisu“. U slevy platilo, že oprava základu daně a výše daně při snížení základu daně po uskutečnění zdanitelného plnění daňovým dobropisem byla nepovinná.

Tak tomu bylo do 29.4.2011, kdy Generální finanční ředitelství (po projednání s Ministerstvem financí) provedlo detailnější rozbor týkající se novely zákona o dani z přidané hodnoty účinné od 1.4.2011, a dospělo k tomu (zjednodušeně řečeno), že v zásadě není rozdíl mezi slevou a bonusem a že v těchto případech, oproti minulé úpravě, je plátce vždy povinen provést opravu základu a výše daně z přidané hodnoty (viz § 42  odst. 1 písm. b) z.č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty „Plátce opraví základ daně a výši daně... při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění...“). A to ještě dne 14.3.2011 na webových stránkách Ministerstva financí ČR byla uveřejněna informace, která potvrdila, že se u slev a bonusů bude ve vztahu k novele zákona o dani z přidané hodnoty účinné od 1.4.2011 bude postupovat stejně jako před novelou zákona...

Plátci pak vzniká povinnost vystavit opravný daňový doklad (pojem dobropisu byl novelou nahrazen pojmem opravného daňového dokladu) s náležitostmi podle § 45 zákona o DPH, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad za původní zdanitelné plnění, což mimojiné je i rozdíl mezi opravenou a původní úplatou (§ 45 odst.1 písm.e) zákona o DPH), kdy tato náležitost vede ke zprůhledňování celé cenové politiky podnikatelů a např. v praxi farmaceutických firem ve vazbě na distributorské společnosti a cenovou regulaci léčivých přípravků vyvolala řadu znepokojujích reakcí a vnesla prvek nejistoty do zaběhnuté praxe.

Výše zmiňovaným stanoviskem Generálního finančního ředitelství ze dne 29.4.2011 (dostupné na www.mfcr.cz v sekci Legislativa, Pokyny, které samozřejmě obsahuje další informace zejména k možnostem a náležitostem  provedení opravy daně z přidané hodnoty opravným daňovým dokladem ev. souhrnným dokladem  a provedení odpovídající opravy odpočtu daně na straně odběratele), z daňového dopadu ztratily bonusy svoji lukrativnost, protože se staly předmětem DPH. Odběratel tak může řešit vzniklý nárok na bonus od dodavatele tak, že buď vystaví daňový doklad s DPH, nebo požádá dodavatele o vystavení opravného daňového dokladu s DPH.

Kateřina Davidová, advokát

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.

Hellichova 1, 118 00 Praha 1 - Malá Strana

tel.: 296 210 562(3)

fax: 222 254 591

e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář