Nejvyšší správní soud ČR (dále jen „NSS“) publikoval dlouho očekávaný rozsudek ze dne 25. března 2010 č.j. 5 Afs 25/2009-98 (dále jen „Rozsudek“) týkající se daňové uznatelnosti úroků a jiných nákladů související s úvěrem přijatým za účelem financování výplaty dividend.

Společnost (žalobce) uplatnila prostřednictvím dodatečného daňového přiznání úroky a jiné náklady související s úvěrem, který přijala za účelem financování výplaty dividend a dalších složek vlastního kapitálu jako daňově uznatelný náklad. V řádném daňovém přiznání byly tyto náklady původně vyloučeny Společností jako daňově neuznatelné.

Správce daně na základě daňové kontroly dospěl k názoru, že náklady související s úvěrem přijatým za účelem financování výplaty dividend, nelze považovat za daňově uznatelné a potvrdil „původní“ daňovou povinnost deklarovanou Společností v řádném daňovém přiznání. Rozhodnutí správce daně pak potvrdilo jak Finanční ředitelství, tak Krajský soud. NSS se ztotožnil s názorem Společnosti a posoudil její kasační stížnost jako důvodnou.

Níže uvádíme hlavní závěry a argumenty NSS. Dle ustálené judikatury NSS použité rovněž pro účely tohoto Rozsudku se vynaložené daňově uznatelné náklady nemusí vždy reálně projevit v příjmech daňového poplatníka, tzn.  že mezi náklady a zdanitelnými příjmy nemusí nutně existovat vztah přímé úměry. Musí se však jednat o náklady, bez jejichž vynaložení by daňový poplatník vůbec nezískal či ani neměl možnost získat zdanitelné příjmy.

NSS rovněž upozornil na skutečnost, že Společnost není povinna shromažďovat dostatečně likvidní rezervy pro případ výplaty dividend akcionářům a může tyto prostředky do doby výplaty využívat jiným způsobem. Závisí tedy čistě na  rozhodnutí Společnosti, zda použije k výplatě dividend vlastní či cizí zdroje, či jejich kombinaci.

Rozhodne-li se Společnost, že zadrží svůj zisk, aby měla později volné finanční prostředky na výplatu dividendy akcionářům, je možné, že bude muset z tohoto důvodu financovat svou běžnou činnost z cizích zdrojů. S těmito cizími zdroji čerpanými pro účely zajištění běžné činnosti budou ovšem spjaty náklady ve formě úroků, které lze obecně považovat za daňově uznatelný náklad Společnosti. V případě, že by se však Společnost rozhodla financovat výplatu podílů na zisku z cizích zdrojů a vlastní prostředky použila k financování své běžné činnosti, byla by znevýhodněna oproti situaci, kdy by zvolila variantu opačnou, k čemuž není dle NSS žádný racionální důvod.

Touto argumentací NSS také vyvrátil domněnku, že náklady spojené s financováním výplaty dividend nelze považovat za náklady vynaložené za účelem dosažení zdanitelných příjmů. Takto vynaložené náklady totiž umožňují Společnosti použít volné finanční prostředky k financování její běžné činnosti. Navíc akcionáři svým vkladem fakticky umožňují, aby Společnost mohla jakoukoliv podnikatelskou činnost provozovat. Výplata dividend akcionářům je tedy bezprostředně spjata s podnikatelskou činností Společnosti, neboť bez předpokládané výplaty dividend by akcionáři nikdy nevložili do Společnosti své vlastní prostředky.

Lze tedy uzavřít, že dle tohoto Rozsudku je možné náklady související s úvěrem přijatým za účelem financování výplaty dividend považovat za daňově uznatelný náklad v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

NSS tímto posunul do jiného světla dlouho trvající spor mezi správci daně a daňovými poplatníky o daňové uznatelnosti těchto nákladů.

Mgr. Milan Tomíček

KONEČNÁ, ŠAFÁŘ, STANĚK & TOMÍČEK, s.r.o.

Široká 36/5

110 00 Praha 1

Česká republika

Tel.: +420 221 990 455

Fax: +420 221 990 450

www.konecna-safar.com

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář