Obsahové náležitosti směnky - I. část


Klíčová slova článku směnka, náležitosti, výstavce, místo splatnosti, směnečník Datum vytvoření článku 11.8.2015 Kdy naposledy čteno 26.9.2017 14:38
JUDr. Kateřina Repáková, LL.M.

Konečná & Zacha, s.r.o., advokátní kancelář
Lazarská 3
11000 Praha
http://konecna-zacha.com

Vznik směnečního závazku je vázáný na vyhotovení směneční listiny, resp. podkladu schopného zachytit text, z kterého je možné rozeznat rub a líce, který za splnění zákonných náležitostí lze považovat za směnku,[1] rovněž jako jeho opisy nebo přívěsky.[2] Obvyklou praxí je použití předtištěných formulářů, kterých vyplněním vzniká směneční text.[3] Obecní zásady výkladu projevu vůle soukromoprávních listin se na směnku jako abstraktní a výlučně listinný cenný papír neaplikují. Z hlediska posouzení úspěšnosti uplatnění nároků majitele směnky je podstatné splnění podstatných náležitostí směnky v okamžiku její uplatnění majitelem vůči osobě na ní podepsané. Úmysl vystavitele směnky a pravdivost ve směnce uvedených údajů nemá právní relevanci. Tzv. non cambium způsobuje listina neobsahující některou podstatnou náležitost a chybné směneční prohlášení, pokud není učiněno v rozporu s ustanoveními zákona směnečného a šekového (tzv. cambium nullum). Režim rigor cambialis je uvolněn zákonnými interpretačními pravidly obsaženými pro směnku cizí v čl. I § 2 odst. 2 až 4 a pro směnku vlastní v čl. I § 76 odst. 2 až 4 zákona s účinky konverze resp. dovršení perfekce směnky[4] a krystalizuje se ve směnečné judikatuře. Na formální nedostatky směnky přihlíží soud z úřední moci. Za účelem zajištění hladkého fungování trhu by formalismus směnečního práva neměl být samoúčelní a soudy by měly zohledňovat potřeby a možnosti účastníků směneční praxe.[5]

Zákon stanoví podstatné náležitosti pro směnku vlastní a cizí samostatně. Formulace směnečního prohlášení rozlišuje tyto formy. Směneční příkaz „za tuto směnku zaplaťte“ je směnkou cizí a směneční příslib „za tuto směnku zaplatím“ směnkou vlastní, přičemž vystavitel vlastní směnky v současné pozici směnečníka je vázán platebním slibem a příjemce cizí směnky platební příkazem.[6] Vystavitel cizí směnky vystupuje v pozici ručitele za splnění příkazu příjemce směnky. Následky nepřijetí vlastní směnky odpadávají, nakolik vystavitel slibuje zaplatit směneční sumu přímo remitentovi.

Označení „směnka“ v textu listiny

Označení „směnka“ musí být ve tvaru substantiva v jejím textu v souvislé slovesné větě v jazyce, ve kterém je listina sepsaná.[7] Účelem je stanovení výstražní doložky upozorňující na právní povahu tohoto cenného papíru. Přípustné je ve formě „za tuto vista směnku,“ nebo „za tuto cizí směnku,“ nepřípustné „směneční listina,“ „trata,“ nebo „směneční list.“ Umístění označenína boční straně listiny nebo v jejím nadpise má za následek neplatnost směnky.[8] Poradí náležitostí směnky, jejích slovní vyjádření, stylistika ani gramatické chyby nemají vliv na platnost směnky.[9] Výjimkou z pravidla jazykové jednotnosti směnky je např. formulářová směnka ve slovenském jazyce, do které je vepsán text v českém jazyce, jelikož výstavce tak rozhodl o jazyce listiny, kterým nemůže být jazyk ostatní částí textu listiny plnící pouze funkci informativního překladu.

Bezpodmíneční příkaz zaplatit určitou sumu

Platební příkaz ve směnce musí být jednoznačný a bezpodmínečný např. „zaplaťte,“ „žádám, aby jste zaplatili,“ nebo „zaplatím.“ Neplatnou je cizí směnka na řad vlastní s příkazem „zaplatím,“ s uvedením jména směnečníka. Zda je odkaz na kauzu, resp. právní poměr mezi zúčastněnými stranami porušením podmínky její abstraktnosti rozhoduje okolnost, zda může na něm dlužník založit svou námitku vůči věřiteli. Podmínky nebo dodatky s výjimkou stanovenou v čl. I § 22 zákona postrádají směnkoprávní účinky a způsobují neplatnost směnky.[10]Neplatnými směnkami jsou např. „zaplaťte podle dohody ze dne,“ „zaplaťte za dodávku“ nebo „zaplaťte jako kupní cenu.“ Přípustná je doložka úhradová, valutová, avízová.[11]

Příkaz směřuje k úhradě peněžité sumy s uvedením měny. Příkaz „zaplaťte 10.000,-“ způsobuje neplatnost směnky, pokud není upřesněn o měnu platnou v čase a místě vystavení směnky nebo cizí menu. Pokud výstavce uvede sumu určením druhu peněz např. „korun“ s různou hodnotou ve státě vystavení a placení, takováto směnka bude platná.[12] Směnka s uvedením neplatné měny, slovní vyjádření měny v cizím jazyce nebo s uvedením více měn (např. doplnění měny CZK do formuláře, ve kterém je uvedena měna EUR bez přeškrtnutí) je neplatná.[13] Uvedení směneční sumy v konvenční měně je akceptovatelné.[14] Zákon nestanoví umístění na směnce, postačuje krytí údaje podpisem výstavce. Doporučit lze uvedení slovního i číselného údaje, které stěžují eventuální sfalšování směneční sumy. U slovního údaje, který má přednost a je korekcí přehlednějšího ciferního vyjádření, je předpoklad menší pravděpodobnosti chyby nebo překlepu.[15] Příklady neplatné směnky jsou „zaplaťte do výšky 500 ks,“ „zaplaťte 800 Eur v Kč podle kurzu v den splatnosti,“ nebo „100.000,- Kč nebo 11.000,- Kč.“

Vystavitel je oprávněn ve vistasměnce a lhůtní směnce ustanovit zúročení směneční sumy konkrétní úrokovou mírou (např. „zaplaťte 100.000,- Kč s úrokem 8 % p.a,“ nebo „s úrokem ve výši 3M PRIBOR + 3% p.a. do zaplacení”), a to subsidiárně ode dne vystavení směnky pokud nezvolí pozdější datum.[16] Údaj „tato směnka je úročena” platí za nenapsaný. U fixních směnek a datasměnek je úročení vyloučeno. Po splatnosti má majitel směnky nárok na 6 % úrok z prodlení dle čl. I § 48 odst. 1 bod. 2 zákona.

Jméno směnečníka

Označení osoby, která má platit se směnky, obvykle uváděné v levém roku pod textem, je podstatní náležitosti směnky, která nemá vliv na její platnost.[17] Výslovné označení „směnečník“ se nepožaduje. Přípustné je i vymyšlený údaj směnečníka (sklepní směnky), údaj máloleté osoby nebo dívčí jméno provdané osoby.

Fyzická osoba se označí jménem, resp. příjmením. Označení „pán Eliška Novotná“ ani označení pán u názvu nemají směneční relevanci, [18] ale akceptační klauzule „přijal Eliška Novotná,“ nebo „přijala K. Novotný“ má za následek neplatnost akceptačního úkonu.[19] Neplatnými jsou nepřímé označení např. „mé dceře Elišce,“ „univerzální dědic XY,“ „mému jedinému synovi,“ primátor hlavního města Prahy,“ nebo „tajemník Právnické fakulty Karlovy univerzity,“ jelikož není možné identifikovat, zda se jedná o soukromou osobu nebo úřad.[20] Smrt směnečníka nemá vliv na platnost směnky. I když zákon nestanoví povinnost uvedení rodného čísla a bydliště směnečníka lze doporučit tak učinit, a to z hlediska zachování platnosti směnky pokud výstavce opomene uvést platební místo. Směnečníkem zastřené směnky vlastní může být výstavce („mně samému“).

Právnická osoba se označuje v souladu s registrací v obchodním rejstříku, přičemž změna názvu obchodní společnosti má za následek materiální neplatnost údajů směnečníka. Nadace, veřejnoprávní korporace a jiné právnické osoby s právní subjektivitou se označí dle organizačního statutu, stanov nebo právního předpisu. Neplatnými je označení „politická strana XY,“ advokátní kancelář XY,“ pharmace XY,“ u kterého je výstavce oprávněn doplnit údaj majitele společnosti jako údajů směnečníka. Sdružení bez právní subjektivity je nutné označit všemi členy sdružení. Označení směnečníka podle práva je přípustné, pokud je doplněno o údaj kompetentní osoby, státní úřady bez právní subjektivity se označí jako stát. Údaj směnečníka ve směnce nelze nahradit akceptaci směnky neoznačeným směnečníkem.

Pluralita solidárně vázaných směnečníků za zaplacení směnky např. „pán XY a pán ZW,“ je přípustná, a to bez ohledu, zda se jedná o pravý spoluakcept nebo zastřené rukojemství.[21] Nepřípustné je označení „pán XY nebo ZW,“ pán XY polovinu a ZW zůstatkovou sumu“ nebo „nejdříve XY, následně ZW.“

Údaj splatnosti

Jedná se o nepodstatnou náležitost a v případě jejího neuvedení se jedná o vistasměnku splatnou na vidění, která musí být předložena subsidiárně v jednoroční lhůtě. V takovém případě lze doporučit formulaci „při předložení uhraďte“ z důvodů vyloučení pochybností o blankosměnce a zabránění neoprávněného doplnění.[22] Splatnost je pak stanovena dle data akceptace směnečníkem, v případě nedatovaného přijetí na základě protestu pro nedatované přijetí. Pokud směnečník odmítne směnku při předložení akceptovat, majitel jí musí protestovat pro nepřijetí. Jestliže majitel směnku neprotestuje, splatnosti vůči akceptantovi a jeho avalem je v poslední den lhůty určené na předložení směnky na přijetí.[23]

Zákon stanoví taxativně určení splatnosti na určitý čas po vystavení např. „za X měsíců zaplaťte“ (dato směnka), na určitý čas po vidění např. „ve lhůtě X dnů ode dne předložení“ (lhůtní vistasměnka) a v konkrétní den (fixní směnka), přičemž údaj splatnosti musí být srozumitelný a určitý, např. „30. duben 2015,“ „v dubnu 2015,“ „na Velikonoce 2015“ „do konce února 2015,15.02.2015 o 12:00“ nebo „prví pondělí v únoru 2012,“ jinak je směnka neplatná. Splatnost v den vystavení je přípustná.[24] Směnku na vidění je potřebné předložit ve lhůtě určené vystavitelem, případně s omezením prezentace směnky „při předložení zaplaťte, ne však před uplynutím lhůty X dní ode dne vystavení,“ čímž se stává splatnou. Duplicitní a alternatívní určení splatnosti nebo před vystavením směnky je neplatné. [25] Za platnou byla Nejvyšším soudem ČR uznána směnka, ve které byl do předtištěného formuláře „dne____ 19_,“ vepsán údaj „20. září“ a „2001,“[26] s odůvodněním grafické odlišitelnosti doplněného textu a textu formuláře, jelikož splatnost směnky logicky nenastane za více než 190.000 let od vystavení směnky.



[1] Kotásek, J.,Pokorná, J.,Raban.P.: Kurs obchodního práva – právo cenných papírů, 4. vyd., 2005, s.491 a rozhodnutí se sbírky Österreichische Gerichtshalle, sv. 17, s.13, dle kterého soud uznal za platnou směnku vystavenou na víčku z krabice od cigár.

[2] čl. I § 13 a 67 ZZŠ

[3] ZZŠ přímo neupravuje rozpor mezi textem předtištěným na formuláři a doplňovaným textem

[4] Jedná se o nevyvratitelné právní domněnky, tj. soud nebude při dokazování zkoumat skutečný úmysl stran nebo důvody případného formálního pochybení.

[5] Kotásek, J., Pokorná, J., Raban P.:Kurs obchodního práva – právo cenných papírů, 4. vyd., 2005, s.492

[6] č. II. § 78 odst. 1 ZZŠ

[7] Výjimkou jsou jména osob směnečně zavázaných a místní údaje v cizím jazyce, které není potřeba překládat.

[8] Peitler: Sammlung Wechselrechtlicher Entscheidungen des Obersten Gerichtshofes, s. 57

[9] Kizlink, K, Spišiak, J.:Zmekové právo Komentár, Šamorín, Heuréka, 1. vyd.,2005, s. 28

[10] to neplatí pro rubopis (čl I. § 12 odst. 1 ZSŠ)

[11] Kizlink, K, Spišiak, J.:Zmekové právo Komentár, Šamorín, Heuréka, 1. vyd.,2005, s. 29

[12] Podľa čl. I. § 41 odst. 4 ZZŠ je směnkovou sumou druh peněz platebního místa. Pokud by byla směnka vystavená na „koruny“ a splatná ve státě, kde takovou měnu nemají, jednalo by se o směnku znějící na koruny české.

[13] rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.06.1995 publikovaný v časopise Právni rozhledy, 1996, č. 4, str. 173, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 Cdo 427/2009 ze dne 21.12.2010

[14] Krall: Sammlung von wechselrechtlichen Entscheidungen des östereichischen obersten Gerichtshofes, s. 123

[15] Kotásek, J., Pokorná, J., Raban. P.:Kurs obchodního práva – právo cenných papírů, 4. vyd., 2005, 728 s.493

[16] Pokud není ve směnce uvedená úroková míra, považuje se úroková doložka za nenapsanou.

[17] rozhodnutí C 215/1884, C. 200/1899, dle kterého se nejedná o podstatnou náležitost, kterou nemůže nahradit ani akceptační projev na směnce, rovněž rozhodnutí publikovaná v: Vážny: Sbírka rozhodnutí nejvyšších stolíc soudních republiky československé. Rozhodnutí nejvyššího soudu ve věcech civilních, č. 11770 a Repetorium nálezů Boh. s. 61, dle kterého námitku akceptanta ohledně neuvedení jména směnečníka ve směnce lze uplatnit i vůči indosatáři akceptované směnky.

[18] Czelechovsky: Sammlung wechselrechtlicher Entscheidungen desk.k. Obersten Gerichtshofes č. 516

[19] Reichs-Oberhandelsgericht XX1, č. 416

[20] Kizlink, K, Spišiak, J.:Zmekové právo Komentár, Šamorín, Heuréka, 1. vyd.,2005, s. 33

[21] č. I § 47 odst. 1, 30, 26 odst. 1, 43 odst. 1 ZZŠ

[22] Kotásek, J., Pokorná, J., Raban. P.:Kurs obchodního práva – právo cenných papírů, 4. vyd., 2005, 728 s. 497

[23] čl.I. § 25 odst. 2 a § 35 ZZŠ

[24] Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 29 Odo 1047/2005

[25] Právnik, Právnická jednota v Prahe, Praha, 1897, s. 494 a rozhodnutí C 789/1899

[26] rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 945/2009

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte